Srbskou pravoslavnou církví otřásá skandál spojený s působením kontroverzního biskupa zvornicko-tuzlanského Vasilije Kačavendy. Nejprve synod SPC 6. října nečekaně schválil Kačavendovu rezignaci ze zdravotních důvodů, současně jej ale požádal o setrvání v úřadu do nového církevního sněmu v květnu příštího roku. Krátce nato média začala šířit spekulace ohledně skutečného důvodu biskupova odchodu. Nejčastěji se hovoří o jeho spoluúčasti na vraždě mladého novice Miliće Blažanovića roku 1999 v klášteře Papraća. Blažanović byl údajně svědkem homosexuálních orgií v řadách pravoslavné církve. Jeho smrt je spojována s neochotou podvolit se biskupovi a snahou veřejně promluvit o dění v církvi.
Kačavenda má přitom za sebou velmi temnou minulost. Na začátku bosenské války odešel z biskupského sídla v Tuzle, kterou se tehdy marně pokoušeli dobýt vojáci Republiky Srbské, a přesídlil do většinově srbské Bijeljiny. Během války nechal v centru Bijeljiny postavit pravoslavný klášter s kostelem na parcelách vyhnaných Bosňáků a samovolně obsadil bývalé sídlo Okresního výboru Svazu komunistů Jugoslávie, které přestavěl na přepychové biskupské sídlo. V létě roku 1995 společně se srbskými vojáky vstoupil do právě dobyté Srebrenice. Krátce po válce nechal postavit dva pravoslavné kostely ve vypálených bosňáckých vesnicích Divič a Konjevići. Před nedávnem také posvětil stavbu kostela nad memoriálním centrem v Potočarech, kde jsou pohřbívány oběti srebrenického masakru. Pověstné jsou také jeho nacionalistické a antiislámské projevy. Během svého působení v úřadu byl vždy miláčkem čelných politiků ve vedení Republiky Srbské. V rámci SPC patřil ke konzervativnímu křídlu, které se vždy bránilo jakékoli formě křesťanského ekumenismu. Jeho nenadálé odvolání zřejmě souvisí s přiostřením frakčních bojů uvnitř církve, které dosud žádné Kačavendovy výstřelky nevadily a spíše je zametala pod koberec.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.