Dne 11. listopadu 2011 neboli 15. dhú‘l-hidždža zahájila vysílání zpravodajská televizní stanice al-Jazeera Balkans (dále jen al-Džazíra). Napohled marginální událost, které se v Česku dostalo jen mizivé publicity, si ale žádá obsáhlejší komentář.
Informační společnost al-Džazíru se sídlem v Kataru, která kromě sportovních a žánrových stanic provozuje také světoznámé zpravodajské kanály v arabštině a angličtině, netřeba české veřejnosti blíže představovat. Méně známý je fakt, že televizní stanici od jejího vzniku roku 1996 vlastní a štědře dotuje katarská vládnoucí rodina al-Sání, přesněji řečeno emír Hamád ibn Chalífa. Televizní společnost tak na jednu stranu čelí kritice za shovívavý přístup k místnímu autoritářskému režimu a na stranu druhou je respektována za finanční samostatnost a z toho plynoucí nezávislé zpravodajství. Al-Džazíra (arabsky Ostrov, resp. Arabský poloostrov) byla od samého počátku koncipována jako regionální médium, které obsáhne arabsky hovořící populaci Blízkého východu a Maghrebu. Jejím vzorem se však nestala ani americká CNN, ani britská BBC a panevropská Euronews. Al-Džazíra vykročila svou vlastní cestou a namísto průhledné snahy zavděčit se arabským divákům zvolila taktiku mnoha azimutů; vyhýbá se jednostranné podpoře Palestinců, ale zároveň nešetří Izrael, dává prostor jak politikům a státníkům, tak bojovníkům a teroristům, poukazuje na negativné následky válek v Afghánistánu a Iráku, zároveň však kritizuje nedemokratické vládce arabských zemí.
Kvalitativním skokem v dynamickém rozvoji společnosti bylo spuštění kanálu v anglickém jazyce v roce 2006, které se uskutečnilo u příležitosti desetiletého výročí existence společnosti. Obavy a předsudky, že se al-Jazeera English stane hlásnou troubou radikálů všeho druhu, se však nepotvrdily. V anglické redakci pracují desítky uznávaných novinářů od Evropy přes Severní Ameriku po Austrálii. Jako lichá se ukázala i představa, že televize zůstane pevně ukotvená na Blízkém východě, jelikož centrem zpravodajství je hned několik světových metropolí najednou.
Nicméně expanze al-Džazíry se nezastavila u anglického kanálu. V březnu 2010 společnost za necelých 163 000 eur koupila od města Sarajeva televizi NTV 99 a pustila se do sestavování nového redakčního týmu. Nebylo pochyb, že cílem katarského investora bude vznik regionální stanice. Jejím výkonným ředitelem se stal kontroverzní bosenskohercegovský podnikatel Tarik Đođić a šéfredaktorem Goran Milić, doyen jugoslávské a chorvatské žurnalistiky. Do osazenstva televize brzy přibyly novinářské hvězdy od Slovinska po Makedonii, které prošly intenzivní průpravou od starších kolegů ze sesterských stanic. Více než rok trvající přípravy a investice kolem 15 milionů eur vyvrcholily v listopadu slavnostním zahájením vysílání.
Al-Jazeera Balkans nese ve skutečnosti zavádějící jméno. I navzdory nepopiratelným ambicím nelze přehlédnout, že se jedná o postjugoslávskou televizi, která se primárně zaměřuje na diváky v Chorvatsku, Bosně a Hercegovině, Černé Hoře a Srbsku. Okrajově také ve Slovinsku a Makedonii. Tomu je přizpůsobeno jazykové prostředí, které lze bez nadsázky označit za srbochorvatské, i když je nepokrytě preferován jazykový úzus Bosny a Hercegoviny, odkud pochází většina zaměstnanců televize. Zavedenou a bezpochyby přínosnou praxí je, že novináři v pravidelných intervalech střídají práci ve studiu a v terénu. Jak je u al-Džazíry zvykem, velký prostor dostávají sociální a ekonomická témata, která nejsou zatížená regionálním ani okcidentálním vnímáním světa. Reklama se ve vysílacím schématu prozatím nevyskytuje, i když s rozšířením programové nabídky v místních jazycích, bude nevyhnutelná.
Již po několika málo měsících je jasné, že příchod al-Džazíry zásadně a trvale mění a bude měnit mediální prostředí na území bývalé Jugoslávie. Snaha vytvořit jednotný jugoslávský kanál (Jutel) na začátku 90. let politickým zásahem shora selhala, ale komerční pokus zvenčí zřejmě uspěje. Antiislámské stereotypy ve spojení s novou televizí budou zanedlouho překonány. Obyvatelé postjugoslávských republik, přinejmenším ti odrostlejší, si uvědomují, že jazyková, kulturní a politický provázanost republik je neměnná skutečnost, který ke svému pochopení zákonitě potřebuje znalost širšího kontextu, a ten po všech stránkách nezávislá al-Jazeera Balkans nabízí.
Kvalitativním skokem v dynamickém rozvoji společnosti bylo spuštění kanálu v anglickém jazyce v roce 2006, které se uskutečnilo u příležitosti desetiletého výročí existence společnosti. Obavy a předsudky, že se al-Jazeera English stane hlásnou troubou radikálů všeho druhu, se však nepotvrdily. V anglické redakci pracují desítky uznávaných novinářů od Evropy přes Severní Ameriku po Austrálii. Jako lichá se ukázala i představa, že televize zůstane pevně ukotvená na Blízkém východě, jelikož centrem zpravodajství je hned několik světových metropolí najednou.
Nicméně expanze al-Džazíry se nezastavila u anglického kanálu. V březnu 2010 společnost za necelých 163 000 eur koupila od města Sarajeva televizi NTV 99 a pustila se do sestavování nového redakčního týmu. Nebylo pochyb, že cílem katarského investora bude vznik regionální stanice. Jejím výkonným ředitelem se stal kontroverzní bosenskohercegovský podnikatel Tarik Đođić a šéfredaktorem Goran Milić, doyen jugoslávské a chorvatské žurnalistiky. Do osazenstva televize brzy přibyly novinářské hvězdy od Slovinska po Makedonii, které prošly intenzivní průpravou od starších kolegů ze sesterských stanic. Více než rok trvající přípravy a investice kolem 15 milionů eur vyvrcholily v listopadu slavnostním zahájením vysílání.
Al-Jazeera Balkans nese ve skutečnosti zavádějící jméno. I navzdory nepopiratelným ambicím nelze přehlédnout, že se jedná o postjugoslávskou televizi, která se primárně zaměřuje na diváky v Chorvatsku, Bosně a Hercegovině, Černé Hoře a Srbsku. Okrajově také ve Slovinsku a Makedonii. Tomu je přizpůsobeno jazykové prostředí, které lze bez nadsázky označit za srbochorvatské, i když je nepokrytě preferován jazykový úzus Bosny a Hercegoviny, odkud pochází většina zaměstnanců televize. Zavedenou a bezpochyby přínosnou praxí je, že novináři v pravidelných intervalech střídají práci ve studiu a v terénu. Jak je u al-Džazíry zvykem, velký prostor dostávají sociální a ekonomická témata, která nejsou zatížená regionálním ani okcidentálním vnímáním světa. Reklama se ve vysílacím schématu prozatím nevyskytuje, i když s rozšířením programové nabídky v místních jazycích, bude nevyhnutelná.
Již po několika málo měsících je jasné, že příchod al-Džazíry zásadně a trvale mění a bude měnit mediální prostředí na území bývalé Jugoslávie. Snaha vytvořit jednotný jugoslávský kanál (Jutel) na začátku 90. let politickým zásahem shora selhala, ale komerční pokus zvenčí zřejmě uspěje. Antiislámské stereotypy ve spojení s novou televizí budou zanedlouho překonány. Obyvatelé postjugoslávských republik, přinejmenším ti odrostlejší, si uvědomují, že jazyková, kulturní a politický provázanost republik je neměnná skutečnost, který ke svému pochopení zákonitě potřebuje znalost širšího kontextu, a ten po všech stránkách nezávislá al-Jazeera Balkans nabízí.
