Drtivé volební vítězství pokrokářů

Předčasné parlamentní volby v Srbsku, které se uskutečnily v neděli 16. března, s výraznou převahou vyhrála koalice kolem pravicové Srbské pokrokové strany (SNS). Podle předběžných výsledků SNS získala 48,3 % hlasů a 158 (63,2 %) křesel v 250členném jednokomorovém parlamentu, což jí umožní sestavit jednobarevnou vládu. Pokroková strana vznikla roku 2008 odtržením pragmatického křídla od ultranacionalistické Srbské radikální strany Vojislava Šešelje. Jejím předsedou byl zprvu Tomislav Nikolić, po jeho zvolení prezidentem republiky roku 2012 pak Aleksandar Vučić.

Na druhém místě se umístila koalice vedená Socialistickou stranou Srbska (SPS) s 13,5 % neboli 44 poslanci, jejíž ambiciózní předseda Ivica Dačić socialisty vyvlekl z temného Miloševićova stínu, přivedl je do několika minulých vlád a sám dokonce poslední vládě předsedal. Na třetím se umístila Demokratická strana (DS) s 6,0 % a 19 křesly. Její předseda Dragan Đilas, v letech 2008–2013 bělehradský starosta a od roku 2010 předseda DS, tak kvůli své kontroverzní minulostí a nevybíravému chování kdysi úspěšnou stranu přivedl na pokraj zániku. V reakci na špatné volební výsledky Đilas oznámil svou rezignaci. Na čtvrtém místě skončila Nová demokratická strana (NDS) s 5,7 % a 18 mandáty, kterou roku 2014 založil bývalý prezident Boris Tadić po rozchodu se svou domovskou Demokratickou stranou.

Překvapením voleb je propad tradičních stran, Demokratické strany Srbska, Liberálně demokratické strany a Strany sjednocených regionů, když nepřekročily volební 5% census a ocitly se mimo parlamentní půdu. Do sněmovny zamíří ještě zástupci národnostních menšin, 9 poslanců Svazu Vojvodinských Maďarů, 3 poslanci bosňácké Strany demokratické akce a 2 poslanci albánské Strany demokratické akce.

Drtivé vítězství pokrokářů má na svědomí i poměrně nízká volební účast, která se pohybovala kolem 53 %, v dřívějších letech přitom oscilovala mezi 59-61 %. Na slábnoucím zájmu voličů o politiku se podepsal i fakt, že v Srbsku se od roku 2000, kdy padl Miloševićův režim, uskutečnily již šestery parlamentní a prezidentské volby. Městské obyvatelstvo s liberálnějšími názory, které zklamala dlouholetá vláda Demokratické strany, odmítlo přijít k volbám anebo v menší míře uvěřilo chlácholivé rétorice pokrokářů.

Volební výsledek SNS nemá v moderních srbských dějinách obdoby, nejblíže má k volebnímu vítězství Slobodana Miloševiće z roku 1990, který tehdy získal 46,1 % hlasů a díky většinovému systému dokonce tři pětiny parlamentních křesel. Jedno je však jisté, dominance pokrokářů Srbsku nepřinese nijak výrazné změny k lepšímu – vysoká nezaměstnanost neklesne, korupce se nesníží, přístupové rozhovoru s EU nezrychlí. I navzdory reformnímu étosu SNS nechce a zřejmě ani nedovede Srbsko modernizovat, vláda jedné strany je spíše rizikem, s nímž má země četné nedobré zkušenosti, ale z něhož nebyla schopna se poučit.

Chorvatský expremiér Sanader odsouzen

Ivo Sanader byl po dvouletém řízení u Župního soudu v Záhřebu odsouzen k devíti letům odnětí svobody a náhradě škody ve výši 15 milionů kun (asi 2 milionů eur). Škoda bude uhrazena ze zablokovaných účtů celé jeho rodiny. Soud zároveň odsoudil jeho někdejší domovskou stranu, Chorvatské demokratické společenství (HDZ), z korupce a uhrazení škody ve výši 17 milionů kun. Kdysi vlivný politik v letech 1994–1995 přijal úplatek 7 milionů rakouských šilinků od Hypo Group Alpe Adria banky za zprostředkování státní půjčky a dalších 10 milionů eur od maďarského koncernu MOL při převzetí naftařské společnosti INA roku 2008.

Ivo Sanader byl v letech 1993–1995 a znovu 1996–2000 náměstkem chorvatského ministra zahraničí, dále v letech 2000–2009 působil jako předseda HDZ po zesnuvším autoritářském prezidentovi Franju Tuđmanovi a konec v letech 2003–2009 podvakrát zastával post předsedy vlády. Sanader nečekaně rezignoval na post premiéra i předsedy strany v červenci 2009. Své rozhodnutí si krátce nato rozmyslel, návrat do vedení HDZ se mu ale nezdařil, počátkem roku 2010 byl dokonce ze strany vyloučen. V prosinci 2010 státní zastupitelství požádalo chorvatský parlament o jeho vydání, a než se tak stalo, Sanader uprchl do Rakouska. Zde byl krátce nato zadržen a v červenci 2011 vydán do vlasti. Orgány činné v trestním řízení poté bývalého premiéra obvinily z řady trestných činů.

Mapa válečných zločinů

V Bosně a Hercegovině vznikla pod hlavičkou organizace OECD interaktivní mapa, která ukazuje místa válečných zločinů a odsouzených zločinců z let 1992–1995. Pro více informací klikněte zde.