Lidské ztráty Srbska a Černé Hory ve válečných letech 1991–1995 a 1998–1999

Válka ve Slovinsku, v Chorvatsku a Bosně a Hercegovině

Na základě analýz během válečného konfliktu ve třech jugoslávských republikách v letech 1991–1995 zahynulo nebo je nezvěstných 1930 občanů Svazové republiky Jugoslávie, resp. Srbska a Černé Hory. Výzkum byl proveden v období od 1. ledna 2009 do 31. srpna 2012.

Válka v Chorvatsku
Podle odhadů v Chorvatsku během války v letech 1991–1995 zahynulo 21–23 000 osob, z toho 14–16 000 chorvatských civilistů a vojáků a kolem 7 000 Srbů, civilistů, příslušníků Armády Republiky Srbské krajiny a Jugoslávské lidové armády (původem z Chorvatska). Výzkum byl uzavřen k 31. srpnu 2012.

Válka v Kosovu

V období od 1. ledna 1998 do konce roku 2000 na území Kosova bylo evidováno 13 526 zemřelých nebo pohřešovaných, z toho je 76 % Albánců a 21 % Srbů. Výzkum byl dokončen k 28. únoru 2013.

Intervence NATO
Následkem leteckých útoků sil NATO v Srbsku (bez Kosova) a Černé Hoře zahynulo 275 lidí, z toho 180 civilistů, 90 příslušníků Armády Jugoslávie (Vojska Jugoslavije), 5 policistů a 26 příslušníků Osvobozenecké armády Kosova (UÇK). Vyjma tří čínských občanů se jednalo výhradně o státní příslušníky Svazové republiky Jugoslávie. V Kosovu při náletech přišlo o život 484 osob, z toho 267 civilistů (209 albánských a 58 nealbánských), 171 příslušníků Armády Jugoslávie, 20 policistů a 26 příslušníků UÇK (19 z 26 zabitých povstalců zemřelo při vzdušném útoku na Věznici Dubrava u městečka Istok.

Zdroj: Fond za humanitarno pravo. Dostupné z: http://www.hlc-rdc.org/

Lidské ztráty Chorvatska ve válečných letech 1991–1995

Tradiční pohled
Bojové operace v Chorvatsku se dotkly 54 % území republiky, na kterém žilo 36 % zdejší populace. Srbští separatisté ovládali území o rozloze 14 760 km² neboli 26 % státního území. Během válečného konfliktu zahynulo či se pohřešuje 13 583 osob a dalších 37 180 utrpělo zranění. V prosinci roku 1991 bylo evidováno 550 000 uprchlíků, přičemž dalších 150 000 lidí se nacházelo v zahraničí. Roku 1995, kdy se uprchlíci začali masově vracet do svých domovů, se počet lidí bez domova snížil na 386 264 a utečenců v zahraničí na 57 000.

Situace s navrátilými uprchlíky v letech 1995–2000 byla následující: bývalí uprchlíci (většinou Chorvaté) čítali 191 794 osob, z toho 70 679 v Chorvatském podunají a 121 115 v jiných regionech postižených válkou. Návrat převážně Srbů činil 79 163 osob, z toho 56 508 byli navrátilci ze Svazové republiky Jugoslávie (SRJ) a Bosny a Hercegoviny (BaH) a 22 655 navrátilci z Chorvatského podunají. Celkový počet navrátilců tak dosáhl 270 957 osob. Roku 2001 bylo dále evidováno:

- 28 840 vysídlených čeká na návrat domů na území Chorvatska;

- 13 684 občanů srbské národnosti v SRJ a BaH podalo žádost o návrat;

- 3481 vnitřně přesídlených osob v Chorvatském podunají, které čekají na návrat do jiného chorvatského regionu;

- 22 019 lidí (20 500 z BaH a 1500 ze SRJ) má stále status uprchlíka.

V Chorvatsku přebývalo také nejméně 120 000 občanů Bosny a Hercegoviny, kteří získali chorvatské občanství, a tudíž nebyli považováni za uprchlíky. K tomu je třeba připočítat 30 000 lidí ze SRJ (zřejmě Chorvatů z Vojvodiny), z nichž někteří měli po jistý čas status uprchlíka.

Zdroj: PERKOVIĆ, Marijan, PULJIZ, Vlado. Ratne štete, izdaci za branitelje, žrtve i stradalnike rata u Republici Hrvatskoj. Revija za socijalnu politiku. Zagreb, sv. 8, č. 2/2001, 235–238. ISSN 1845-6014 Dostupné z: http://www.rsp.hr/ojs2/index.php/rsp/article/viewFile/225/996 [16. 7. 2014]

Alternativní pohled

Dokumentačně informační centrum Vertias nicméně dostupné údaje zpochybňuje a tvrdí, že předložená čísla udávají pouze etnické Chorvaty, resp. provládní vojáky a civilisty, a nikoli už Srby. Podle jeho propočtů, kdy násilnou smrtí zemřelo asi 1,06 % Chorvatů, počet padlých a zabitých Srbů může dosahovat 6179 osob a s uvážením 446 neověřených případů dokonce 6625 lidí. Celkový počet obětí konfliktu v Chorvatsku teoreticky dosahuje 20 208 zemřelých a pohřešovaných, z čehož 67 % tvoří Chorvaté a 33 % Srbové. Přitom dle sčítání lidu z roku 1991 se k chorvatské národnosti hlásilo 78,1 % obyvatel, dalších 12,2 % se označilo za Srby a 2,2 % za Jugoslávce.

Zdroj: Dokumentaciono informacioni centar Veritas. Dostupné z: http://www.veritas.org.rs/NestalaLica/ukupne-ljudske-zrtve-na-podrucju-rh/

V Prijedoru pohřbeno 284 obětí války

V bosenskohercegovském okresu Prijedor se dnes uskutečnila pohřební ceremonie za 283 Bosňáků a jednoho Chorvata, kteří byli zavražděni v polovině roku 1992 bosenskosrbskými vojáky. Ostatky zabitých civilistů byly nalezeny v masových hrobech Tomašica a Jakarina Kosa. Tomašica byla objevena v říjnu roku 2013 a dosud se z ní podařilo exhumovat 275 kompletních a přinejmenším 120 nekompletních těl. Velkou část chybějících kosterních pozůstatků se podařilo najít již roku 2001 v sekundárním masovém hrobu Jakarina Kosa, který ukrýval 373 těl.

Karel Pařík, český architekt Sarajeva

Balkánský poloostrov dosud neměl architekta, který by svou prací změnil charakter celého jednoho města – tedy s výjimkou sem došlého Karla Paříka. Český rodák z obce Veliš u Jičína se narodil 4. července 1857. Ve Vídni dokončil Střední průmyslovou školu stavební (Baugewerbeschule) a v letech 1878–1882 studoval na tamní Akademii výtvarných umění (Akademie der Bildenden Künste), resp. na zvláštní architektonické škole, kterou vedl vídeňský architekt dánského původu Theophil von Hansen (1813–1891). Dalším významným učitelem a architektem, který mladého Paříka během studií ovlivnil, byl Fridrich Schmidt (1825–1891).

Sarajevská radnice byla po 22 letech nákladné rekonstrukce otevřena letos

Schmidt byl poradcem tehdejšího rakousko-uherského ministra financí a zároveň guvernéra Bosny a Hercegoviny Benjámina Kállaye (1839–1903), který se rozhodl v Sarajevu postavit novou správní budovu, a tak mu doporučil nadějného mladého architekta chorvatského původu Josipa Vancaše (1859–1932). Vancaš nabídku přijal a ke spolupráci přizval svého spolužáka Karla Paříka.

Dnes sarajevská Akademie výtvarných umění, původně evangelický kostel

Pařík s Vancašem do Sarajeva přijeli začátkem roku 1884 a hned se ujali práce na první budově Zemské vlády Bosny a Hercegoviny (1884–1887, dnes známé jako Zgrada Zemaljske vlade I). V témže roce započali s výstavbou městského katolického chrámu – Katedrály srdce Ježíšova (1884–1889 Katedrala Srca Isusova). Následujícího léta jim přibyla další zakázka, palác islámské nadace (1886 Vakufska palata). Roku 1886 je Paříkovi nabídnuto místo ve Stavebním odboru Zemské vlády, a tak se rozhodne trvale přesídlit na Balkán.

Dnes Národní divadlo v Sarajevu, původně víceúčelový Společenský dům

Pařík se od roku 1884 do své smrti autorsky podílel na vzniku přinejmenším 117 projektů, z nichž se prokazatelně realizovalo 95. Je autorem většiny městotvorných staveb v bosenskohercegovské metropoli; projektoval budovy škol různých konfesí a oborů (např. 1887–1888 Šerijatska sudačka škola a 1889–1890 Viša gimnazija), velkolepou sarajevskou radnici (1892–1894 Vijećnica, projekt upravil Alexander Wittek a dokončil Ćiril Iveković) a věznici (1892–1893), místní obdobu národního muzea (1909−1913 Zemaljski muzej) a budoucí národní divadlo (1898 Društveni dom), sídla rozličných úřadů, kasárna, nemocnice, hotely, banky, obytné komplexy a církevní stavby – kostely, mešity i synagogy. Po první světové válce zůstal v Sarajevu a pokračoval ve své práci, i když v menším rozsahu než dříve a často na odlehlých lokalitách. Od 20. let projektoval zejména kostely a církevní objekty, s nimiž mu pomáhal jeho syn Marijan. Většinu staveb vytvořil v některém z historizujících slohů. Uznávaný architekt zemřel 16. června 1942 v Sarajevu. Jeho neocenitelný přínos modernizaci a europeizaci Sarajeva byl však brzy zapomenut.

Zemské muzeum, po Athénách nejstarší účelová muzeální budova na Balkáně

Paříka znovu objevili až mladí bosenští nadšenci do architektury na počátku 90. let 20. století a opětovně po devastující válce Jiří Kuděla, v letech 2005–2009 český velvyslanec v Bosně a Hercegovině. Roku 2007 se v Sarajevu otevřela výstava věnovaná životu a dílu Karla Paříka, která následně putovala po mnohých bosenskohercegovských městech. Následujícího roku Sarajevo po architektovi pojmenovalo jedno menší náměstí v centru města. O agilním Čechovi vznikla rovněž kniha: Karel Pařík. Architekt evropského Sarajeva (2012), jejímiž autory jsou Jan Boněk, Branka Dimitrijevićová a Jiří Kuděla. Více informací o architektovi lze najít na stránce www.karloparzik.com

Dnes budova rektorátu a právnické fakulty v Sarajevu, původně justiční palác

V Bosně a Hercegovině našli uplatnění také další čeští architekti. Byl mezi nimi František Blažek (1863–1944), tvůrce Mostarského gymnázia, a Karel Pánek (1860–?). Osudu českých stavitelů se věnoval pořad České televize Šumná města.

Konečné vítězství podvedených střadatelů

Evropský soud pro lidská práva vynesl pravomocný rozsudek, na jehož základě Slovinsko a Srbsko musejí do jednoho roku odškodnit podvedené střadatele zkrachovalých bank. O dlouholetém sporu klientů, kteří přišli o úspory během rozpadu socialistické Jugoslávie, se věnuje starší článek z 13. 11. 2012. Slovinská Nová lublaňská banka připravila o peníze asi 300 000 střadatelů z Bosny a Hercegoviny a Chorvatska, jejichž vklady i s úroky dnes dosahují asi 400 milionů eur (11 mld. Kč). Srbské úřady evidují celkovou výši pohledávek klientů Invest banky i s úroky před jejím bankrotem roku 2003 na 87,6 milionů eur (2,4 mld. Kč).

Slovinsko na rozhodnutí soudu reagovalo podrážděně. Po nedělních parlamentních volbách se z tématu odškodnění střadatelů bezpochyby stane politické téma prvořadého významu a může mít vliv také na složení budoucí vládní koalice. Srbsko na rozsudek prozatím nijak nereagovalo.

Na pomoc Srbsku a Bosně 1,8 miliardy eur

V Bruselu se uskutečnila dárcovská konference, která si dala za cíl pomoci s následky květnových záplav v jihovýchodní Evropě. Bosna a Hercegovina vyčíslila své nejnutnější potřeby na 650 milionů eur a od dárců získala příslib na 809,2 milionů (22,2 mld. Kč). Srbsko k normalizaci postižených oblastí žádalo 830 milionů eur a získalo příslib na 995,2 milionů (27,3 mld. Kč). Očekávané finanční prostředky budou použity na sanaci terénu, opravy dopravní infrastruktury, protipovodňová opatření a subvencování postižených zemědělců a dalších soukromých podnikatelů.

Přehled dárců: Evropská banka pro obnovu a rozvoj dosud schválila půjčku 58 milionů eur Bosně a Hercegovině (BaH) a dále nabízí 100 milionů pro každou zemi. Evropská investiční banka uvedla, že pro BaH vyčlenila kredit 90 milionů eur a pro Srbsko 170 milionů. MMF ohlásil pomoc BaH ve výši 95 milionů eur, Světová banka půjčí Srbsku 200 milionů a stejně tolik BaH na podporu malých a středních podniků. Rada Evropy nabídla BaH kredit 69 milionů eur a Srbsku 32,5 milionů eur na podporu malých a středních podniků. Mezi donátory jsou mnohé země světa:

Albánie: 200 tis. eur pro obě země společně prostřednictvím grantů
Alžírsko: dosud 500 tis. pro BaH a stejně tolik pro Srbsko
Ázerbájdžán: dosud 1 mil. dolarů pro obě země, zvažuje další pomoc
Bulharsko: stovky tisíc eur, navíc 50 tis. eur pro BaH a stejně tolik pro Srbsko
Česko: 400 tis. eur na energetický sektor (společně s dalšími dary asi milion eur)
Dánsko: příští rok věnuje 7 mil. eur
Chorvatsko: i navzdory vlastním škodám věnuje 1,35 mil. eur BaH
Indonésie: 100 tis. pro BaH a stejně tolik pro Srbsko
Itálie: 2 mil. eur pro obě země společně
Japonsko: dosud 300 tis. eur, v případě zájmu navíc 5 mil. eur každé zemi
Kanada: dosud 800 tis. dolarů, dalších 400 tis. pro Save the Children
Maďarsko: navíc 1 mil. eur pro BaH a Srbsko
Makedonie: dosud 100 tis. eur pro tři země, stejně tolik pro různé organizace
Maroko: 200 tis. dolarů pro obě země společně
Norsko: odhadem 9 mil. pro obě země společně
Rakousko: dosud přes 4 mil. eur pro obě země dohromady
Rumunsko: dosud 200 tis. eur, navíc 100 tis. USD
Řecko: dosud 100 tis. eur pro BaH a 200 tis. pro Srbsko
Slovensko: dosud 260 tis. eur, navíc 400 tis. eur pro obě země společně
Slovinsko: dosud 3,6 mil. eur pro obě země společně
Spojené království: 2 mil. liber
Švédsko: 2 mil. eur pro obě země společně
Švýcarsko: navíc 11,8 mil. eur
Turecko: dosud 3 mil. USD pro BaH a 200 tis. dolarů pro Srbsko, navíc 2 mil. USD pro BaH a 1,3 mil. USD pro Srbsko
USA: 16,5 mil. dolarů

Republika Srbská a český pravopis

srbsky: Republika Srpska; v srbštině se i víceslovné názvy států píší velkými písmeny, zároveň je třeba uvážit evoluci názvu regionu ze Srpska Republika Bosna i Hercegovina (Srbská republika Bosna a Hercegovina). Adjektivum srpska se postupem času substantivizovalo na Srpska po vzoru Hrvatska (Chorvatsko), Češka (Česko) a Slovačka  (Slovensko). Nicméně v češtině nemohlo dojít k jeho nahrazení pojmem Srbsko, neboť ten je vyhrazen pro jiný stát. Zachovat původní tvar Srpska není vhodné vzhledem k hláskové změně (srb>srp), což uživatelům ztěžuje rozpoznat návaznost na srbské etnikum.

česky: Republika Srbská; Srbská se tedy vždy bude psát s velkým počátečním písmenem jako např. Sadská, Haná, Březová a Karviná. Stejným způsobem se pak bude i skloňovat: bez Srbské, k Srbské… Stávající české varianty Republika srbská nebo Srbská republika v Bosně a Hercegovině jsou nevyhovující.

Závěrem shrnujeme názvy dvou podobných subjektů:

Republika Srpska = Republika Srbská

Republika Srbija = Srbská republika s hlavní městem Bělehradem

V Potočarech pohřbeno 175 Bosňáků

V pietním areálu Potočari na předměstí Srebrenice bylo pohřbeno 175 Bosňáků, které po obsazení enklávy Srebrenice v červenci roku 1995 povraždila Armáda Republiky Srbské. Islámské pohřební ceremonie se zúčastnily stovky pozůstalých a několik tisíc návštěvníků z celé Bosny a Hercegoviny i okolních zemí. Společně s dnešními ostatky je v Potočarech uloženo 6241 obětí války, přičemž zhruba 50 osob zemřelo ještě před masovými popravami.

Stručné dějiny správy Bosny a Hercegoviny

1878–1918 Rakousko-Uhersko

Přejato osmanské správní členění ze 60. let 19. století, konkrétně ze Zákona o vilájetu Bosna (1865), který provincii rozdělil na 7 sandžaků (Bihaćki, Travnički, Banjalučki, Sarajevski, Hercegovački se sídlem v Mostaru, Zvornički se sídlem v Dolní Tuzle a Novopazarski se sídlem ve Sjenici). Novopazarský sandžak byl roku 1877 připojen ke Kosovskému vilájetu. Bosna a Hercegovina se v monarchii zhmotnila na erbu Uherského království, které na zemi vznášelo nárok s odkazem na středověké uspořádání Evropy.

zemlja (2 země, Bosna i Hercegovina; prakticky ale jedna); pod správou rakousko-uherského ministerstva financí (1880-),  v zemi působila zemaljska vlada (zemská vláda, 1880-), v jejímž čele stál zemaljski poglavar (zemský náčelník), v letech 1910–1915 zasedal rovněž Bosanski sabor (Bosenský sněm);

okrug (6 okruhů, Banjalučki, Bihaćki, Mostarski, Sarajevski, Travnički, Zvornički, který roku 1906 nahradil Tuzlanski); v čele okružni predstojnik;

kotar (52 okresů, zast. chotárů), gradski kotar; pod ním kotarska ispostava; v čele kotarski predstojnik;

općina / džemat (obec), gradska općina; v čele načelnik / glavar općine, gradski načelnik

Převzato z: PEJANOVIĆ, Mirko: Istorijsko oblikovanje regija... s. 68.

1918–1921 Království Srbů, Chorvatů a Slovinců

pokrajina Bosna i Hercegovina (oblast Bosna a Hercegovina); v čele Narodno vijeće Bosne i Hercegovine (Národní rada Bosny a Hercegoviny), na jehož iniciativu byla sestavena vlada. Obě instituce působily jen krátce roku 1918. Následně vznikla Zemaljska vlada za BiH (Zemská vláda pro BaH);

okrug (6 okruhů); v čele okružni načelnik;

kotar (okres, zast. chotár), pod ním kotarska ispostava, grad (města Banja Luka, Mostar, Sarajevo, Tuzla); v čele kotarski načelnik;

opština (obec); v čele načelnik opštine

1921–1929 Království Srbů, Chorvatů a Slovinců
uspořádání podle Vidovanské ústavy (1921)

oblast (6 oblastí v hranicích BaH, Bihaćka, Mostarska, Sarajevska, Travnička, Tuzlanska, Vrbaska); v čele veliki župan;

okrug (okruh), bez praktické funkce;
srez (okres, srez = chotár); v čele sreski načelnik;
opština (obec); v čele načelnik opštine

1929–1941 Království Jugoslávie

zavedena královská diktatura; hranice historických zemí zanikly, nové členění

uprava grada Beograda; v čele predsednik opštine;

banovina (9 bánovin, někdejší BaH si rozdělily 4 bánoviny – Drinska, Primorska, Vrbaska, Zetska); v čele ban;

srez (375 okresů, srez = chotár), grad (město); v čele sreski načelnik, gradski načelnik, od pol. 30. let presjednik gradske opštine;

opština; v čele opštinski načelnik

1941–1945 Nezávislý stát Chorvatsko
Zagreb; v čele načelnik grada;
velika župa (do července 1941 10 žup, pak 22 velkých žup); v čele veliki župan;

kotar (zprvu 142 okresů, zast. chotárů, po pádu Itálie více); v čele kotarski predstojnik;

općina (1006 obcí); v čele općinski načelnik

1945–1949 Federativní lidová republika Jugoslávie

Narodna Republika Bosna i Hercegovina (Lidová republika Bosna a Hercegovina); v čele predsjednik Vlade, predsjednik Skupštine;

okrug (7 okruhů, nově Dobojski); v čele okružni načelnik;
srez (77 okresů, srez = chotár); v čele sreski načelnik;
područja mjesnih narodnih odbora (1280);
Sarajevo (pod ním reoni);
(města Banja Luka, Bihać, Mostar, Travnik, Tuzla, Bijeljina, Brčko, Zenica)

1949–1952 Federativní lidová republika Jugoslávie

Narodna Republika Bosna i Hercegovina (Lidová republika Bosna a Hercegovina); v čele predsjednik vlade, predsjednik Skupštine;

oblast (4 oblasti, Banjalučka, Mostarska, Sarajevska, Tuzlanska);
srez (67 okresů, srez = chotár), grad (město); v čele sreski načelnik;
područja mjesnih narodnih odbora;
Sarajevo (pod ním reoni);
(města Banja Luka, Bihać, Mostar, Travnik, Tuzla, Bijeljina, Brčko, Zenica)

1952–1963 Federativní lidová republika Jugoslávie

Narodna Republika Bosna i Hercegovina (Lidová republika Bosna a Hercegovina); v čele předseda vlády (predsjednik vlade, od 1953 předseda výkonné rady (predsjednik Izvršnog vijeća), předseda parlamentu (predsjednik Skupštine);

srez (66 okresů, srez = chotár), grad (města Sarajevo, Banja Luka, Tuzla, Mostar, Zenica);

opština (obce zavedeny roku 1955 v počtu 418, z toho bylo 53 městských); v čele načelnik opštine

 

Převzato z: PEJANOVIĆ, Mirko: Istorijsko oblikovanje regija... s. 70.

1963–1965 Socialistická federativní republika Jugoslávie

Socijalistička Republika Bosna i Hercegovina (Socialistická republika Bosna a Hercegovina); v čele předseda výkonné rady (predsjednik Izvršnog vijeća), předseda parlamentu (predsjednik Skupštine);

srez (15 okresů, srez = chotár, Bihać, Livno, Banja Luka, Prijedor, Travnik, Sarajevo, Zenica, Doboj, Mostar, Trebinje, Brčko, Tuzla, Zvornik, Jajce, Goražde), zanedlouho zrušeny 2 srezy (Trebinje, Zvornik); v čele sreski načelnik;

opština (obec); v čele načelnik opštine

1965–1992 Socialistická federativní republika Jugoslávie

Socijalistička Republika Bosna i Hercegovina (Socialistická republika Bosna a Hercegovina); v čele předseda výkonné rady (predsjednik Izvršnog vijeća), od 1990 jako předseda vlády (predsjednik Vlade), předseda parlamentu (predsjednik Skupštine), od 1974 přibylo také předsednictvo / prezidium (Predsjedništvo);

opština (106 obcí, od roku 1978 pak 109); v čele načelnik opštine

PEJANOVIĆ, Mirko: Istorijsko oblikovanje regija... s. 71.

1992–1996 Republika Bosna a Hercegovina

Republika Bosna i Hercegovina (Republika Bosny a Hercegovina); vedle toho působila Srbská republika v Bosně a Hercegovině (Srpska Republika Bosna i Hercegovina, 9. 1. 1992), následně Republika Srbská (Republika Srpska, 12. 8. 1992), Chorvatská republika Herceg-Bosna (Hrvatska Republika Herceg-Bosna, 28. 8. 1993), Autonomní oblast Západní Bosna (Autonomna pokrajina Zapadna Bosna, 27. 9. 1993), nato Republika Západní Bosna (Republika Zapadna Bosna, 26. 7. 1995), Federace Bosny a Hercegoviny (Federacija Bosne i Hercegovine, 18. 3. 1994); po Daytonské mírové dohodě zůstala jen Republika Srbská a Federace Bosny a Hercegoviny;

opština / općina (obec)

od 1996 Bosna a Hercegovina

država Bosna i Hercegovina (stát Bosna a Hercegovina); v čele předseda rady ministrů (predsjednik Vijeća ministara / Savjeta ministara), předseda parlamentu (predsjednik Parlamentarne skupštine, předsednictvo / prezidium (Predsjedništvo);

entitet (2 entity, Federacija Bosne i Hercegovine, Republika Srpska); v čele premijer, predsjednik;

kanton (10 kantonů / chorvatsky žup ve FBiH), regija (5 regionů v RS), distrikt (Distrikt Brčko); v čele premijer kantona/županije, gradonačelnik distrikta;

općina ve FBiH / opština v RS (obec), grad (město); v čele načelnik općine / opštine, gradonačelnik

* * *

Zdroje:

Historijski arhiv Sarajevo. Dostupné z: www.arhivsa.ba/index.php?option=com_content&view=article&id=84:uprava&catid=34:fonds [10.7.2014]

HADŽIĆ, Senahid: Administrativno-teritorijalni okvir Gračaničkog sreza 1945. godine. Gračanički glasnik. Gračanica, Monos, č. 18/2004, s. 91–93. Dostupné z: www.gracanickiglasnik.ba/wp-content/uploads/2013/01/Pages-from-gg18-17.pdf [10.7.2014]

IBRAHIMAGIĆ, Omer. Optimalna organizacija teritorije i vlasti Bosne i Hercegovine. Gračanički glasnik. Gračanica, Monos, č. 17/2004, s. 2–11. Dostupné z:
www.gracanickiglasnik.ba/wp-content/uploads/2013/01/Pages-from-gg17.pdf [10.7.2014]

PEJANOVIĆ, Mirko. Istorijsko oblikovanje regija i mogućnosti uspostave regionalne strukture Bosne i Hercegovine u postdejtonskom periodu. Sarajevski žurnal za društvena pitanja. Sarajevo, Fakultet političkih nauka, č. 2/2007, s. 65–89. Dostupné z: http://journal.fpn.unsa.ba/index.php/bjss/article/view/59/48 [10.7.2014]

VELAGIĆ, Adnan. Administrativno uređenje Hercegovine od 1945. do 1952. godine. Most. Mostar, č. 191/2005. Dostupné z: www.most.ba/102/082.aspx [10.7.2014]