Romský přínos hudbě

V zemích bývalé Jugoslávie na přelomu tisíciletí žilo přinejmenším čtvrt milionů Romů. Mnozí z nich živořili na okraji společnosti, ve vesnických nebo městských ghettech, ale přece jen se našli i tací, kteří v nepřejícím prostředí uspěli. Romská stopa je obzvláště patrná v hudbě, k níž měli coby hmotně strádající vyděděnci neobyčejně blízko.

Bakija Bakić (Vranje, 1923–1989) byl slavný trumpetista.

Šaban Bajramović (Niš, 1936–2008) byl věhlasný zpěvák srbské a romské lidové hudby. Jeho skladba Đelem, Đelem se stala romskou hymnou.

Vida Pavlović (Futog, 1945–Bělehrad, 2005) byla úspěšná zpěvačka srbské a romské lidové hudby.

Usnija Redžepova (Skopje, 1946–Bělehrad, 2015) byla makedonsko-srbská zpěvačka a herečka romsko-tureckého původu z Makedonie.

Muharem Serbezovski (Skopje, 1950) je zpěvák, spisovatel a překladatel.

Šaban Šaulić (Šabac, 1951) je široce známý zpěvák, hudebník a producent tradiční i modernizované lidové hudby.

Zorica Brunclik (Smederevo, 1955) je populární zpěvačka tradiční i modernizované lidové hudby.

Ljubomir „Ljuba“ Aličić (Šabac, 1955) je proslavený zpěvák popové-folkové hudby.

Sinan „Siki“ Sakić (Loznica, 1956) je popový a folkový zpěvák.

Đorđe „Đole“ Đogani neboli Hamit Đogaj (Bělehrad, 1960) je zpěvák, hudebník, tanečník a choreograf.

Zlata Petrović (Bělehrad, 1962) je úspěšná zpěvačka.

Verica Šerifović (Kragujevac, 1963) je zpěvačka popové a folkové hudby.

Džej Ramadanovski (Bělehrad, 1964) je proslavený zpěvák.

Boban Marković (Vladičin Han, 1964) je hudebník, někdy označovaný za nejlepšího trumpetistu Balkánu.

Marija Šerifović (Kragujevac, 1984) je popová zpěvačka. Roku 2007 zvítězila v mezinárodní soutěži Eurovision Song Contest.

Slavnostně otevřena mešita Ferhadija

V Banja Luce byla slavnostně otevřena mešita Ferhat-paši, která byla zničena srbskými extremisty roku 1993. Slavnostního aktu se zúčastnili nejvyšší političtí činitelé Bosny a Hercegoviny, reisu-l-ulema Husein-ef. Kavazović, nejvyšší islámský duchovní v zemi, turecký premiér Ahmet Davutoğlu a několik tisíc hostů z celé Bosny a Hercegoviny. Na bezpečný průběh ceremonie dohlíželo na tisíc příslušníků bezpečnostních sil Republiky Srbské.

Lidově zvaná Ferhadija byla postavena roku 1579 na popud Ferhat-paši Sokoloviće, osmanského místodržícího v Bosně a zakladatele Banja Luky. Jak bylo tehdy v osmanské říši zvykem, městské obyvatelstvo tvořili dominantně muslimové, čemuž odpovídala i architektura, křesťané se do něj začali stěhovat až od poloviny 19. století. Roku 1950 byla skvostná mešita prohlášena za kulturní památku Bosny a Hercegoviny, později se dočkala i zápisu na seznam UNESCO. Bez větších škod přečkala i velké zemětřesení roku 1969, které silně poškodilo Banja Luku a přilehlé okolí. Osudnou se jí stal až krvavý rozpad Jugoslávie.

Během sčítání lidu roku 1991 statistici zaznamenali, že v Banja Luce žije 143 tisíc lidí, z toho 70 tisíc Srbů, 28 tisíc Bosňáků (Muslimů) a 16 tisíc Chorvatů. Počátkem dubna 1992, kdy se v zemi rozhořívala válka, se města zmocnili ozbrojení srbští separatisté, kterým ochotně sekundovala vládní Srbská demokratická strana. Mnozí nesrbští obyvatelé se dali na útěk, odhadem 15 tisíc jich ale zůstalo obklíčeno ve městě; tu museli čelit šikaně, úřední zlovůli, nemálo jich skončilo v koncentračních táborech nebo rovnou přišlo o život. Zbylí Bosňáci a Chorvaté byli z města vypovězeni roku 1993, kdy došlo i ke zničení všech šestnácti zdejších mešit.

První na řadě se ocitla Ferhadija, která byla stržena výbušninami 7. května 1993 neznámými pachateli. Její destrukce proběhla natolik důkladně, že po ní nezbyly ani základy. Na uprázdněném místě poté vzniklo improvizované parkoviště. Po skončení válečného konfliktu se Islámské společenství v Bosně a Hercegovině pokoušelo zničenou památku obnovit, úřady Republiky Srbské mu v tom ale všemožně bránily. Teprve až po nátlaku mezinárodního společenství došlo k udělení příslušného stavebního povolení. Slavnostní položení základního kamene 7. května 2001 se nicméně neobešlo bez incidentu. Zhruba 4 tisíce srbských nacionalistů tehdy kameny zaútočily na muslimské objekty ve městě a 300 návštěvníků, přičemž jedna osoba následkům zranění podlehla. Ani poté však obnova neprobíhala bez problémů. Tradiční způsob výstavby se ukázal jako finančně mimořádně náročný; celkové náklady přesáhly 5 milionů eur, nemalou částí přispěla i turecká Agentura pro rozvoj a spolupráci a Vláda Republiky Srbské.

Ferhadija je v pořadí patnáctou obnovenou mešitou v Banja Luce, na své otevření čeká ještě Arnaudija, postavená roku 1594 a zničená 7. května 1993. Muslimské svatostánky se tak pomalu vracejí do každodenního života města na řece Vrbasu, jeho muslimští obyvatelé ale nikoli, do předválečných domovů se jich vrátily sotva 3 tisíce.

Srbské parlamentní volby bez překvapení

Parlamentní volby v Srbsku bez překvapení vyhrála koalice vládnoucí centristické Srbské pokrokové strany (SNS), která získala přes 48 % hlasů, tedy zhruba stejně jako před čtyřmi lety. Druhou v pořadí je koalice taktéž vládní Socialistické strany Srbska (SPS). Pětiprocentní hranici pro vstup do sněmovny překročili i nacionalisté ze Srbské radikální strany (SRS) s 8 % a tři menší liberálně levicová uskupení, čtyři strany budou také zastupovat zájmy maďarské, bosňácké a albánské menšiny. Těsně pod censem skončila nacionalistická koalice Demokratické strany Srbska a hnutí Dveri, kvůli opakování hlasování v některých obvodech se ale tato skutečnost může nakonec změnit. V jednokomorovém parlamentu přesto zasedne dvacítka politických uskupení.

Původně se 24. dubna měly konat pouze volby místní a regionální do parlamentu Vojvodiny, předseda vlády Aleksandar Vučić (SNS) ale v lednu s pomocí prezidenta a zároveň spolustraníka Tomislava Nikoliće překvapivě rozpustil i dosud řádně fungující parlament. V situaci, kdy vládní koalice vyšla z předešlých voleb s 63 % hlasů a ziskem 202 poslaneckých křesel z 250, bylo jasné, že obě sbratřené koalice utrpí výrazné ztráty. Sama SNS přitom ztratila čtvrtinu poslaneckých křesel (pokud DSS-Dveri nakonec překročí census), byť má stále mimořádně silné postavení, a nyní musí počítat s houževnatější opozicí. Vučićův krok lze vysvětlit jedině snahou udržet se déle u moci a posílit vliv SNS v regionech a Vojvodině, což se mu více než podařilo – strana poprvé od svého vzniku utvoří vládu v této autonomní oblasti. Ambiciózní premiér zároveň významně oslabil svého koaličního partnera, na něhož fakticky shodil veškeré neúspěchy své vlády a připravil jej také o dlouhodobého politického spojence v podobě strany PUPS.