Předseda neparlamentní Srbské radikální strany Vojislav Šešelj se po více než jedenácti letech strávených ve vazební věznici Mezinárodního soudního tribunálu pro bývalou Jugoslávii vrátil bez rozsudku do Srbska. Soudní proces byl přerušen kvůli zhoršení jeho zdravotního stavu. Přesná diagnózna veřejnosti nebyla sdělena, spekuluje se ale, že politik trpí rakovinou jater.
Šešelj se narodil roku 1954 v Sarajevu. V rodném městě dokončil základní studia práv, magisterský a doktorský titul nato obdržel v hlavním městě Bělehradě. Během svého působení v akademické sféře se opakovaně dostával do konfliktu se svými nadřízenými, když veřejně upozorňoval na jejich nekompetentnost a protekci ze strany republikových komunistických funkcionářů. Po několikerém pokusu profesně zakotvit v Bosně a Hercegovině byl roku 1984 po štvavé kampani, v níž byl obviňován ze srbského nacionalismu, uvězněn a poté nepřímo vyhnán do Srbska. V 80. letech zakotvil v Bělehradě, kde udržoval blízké styky s mluvčími probouzejícího se srbského nacionalismu, mj. Dobricou Ćosićem a Vukem Draškovićem.
Vládnoucími kruhy zavrhovaný Šešelj na počátku 90. let, kdy byla obnovena svobodná politická soutěž, nečekaně vstoupil do politiky. S Vukem Draškovićem založil Srbské hnutí obnovy (SPO), které ostře vystupovalo proti komunistické minulosti a hlásalo vyhraněný nacionalismus. Po názorových neshodách posléze založil a vedl militantně nacionalistickou Srbskou radikální stranu. První volby roku 1990 ovšem drtivě opanoval představitel komunistické nomenklatury Slobodan Milošević, Šešeljova politická platforma zcela propadla. V dalších letech ale dokázal oslovit voliče o poznání úspěšněji, radikálové se stali druhou nejsilnější politickou stranou, bez jejichž více či méně viditelné podpory by Slobodan Miloševiće nemohl na politické scéně dlouhodobě existovat. V roli předsedy strany a vůdce samozvaných ozbrojenců (četniků) Šešelj morálně zaštiťoval a prováděl etnické čistky v Srbsku, Chorvatsku a Bosně a Hercegovině.
Po svržení Slobodana Miloševiće roku 2000 Srbská radikální strana ztratila velkou část svých podporovatelů, ale zanedlouho byla ještě silnější než dříve; dvakrát za sebou vyhrála volby, ale kvůli své kontroverzní pověsti, populistickému vystupování, antievropské a antiamerické rétorice nikdy nevstoupila do vlády. Následně roku 2008 dosáhla svého maxima se ziskem 29,5 % hlasů, poté ale přišel dramatický pád.
Roku 2003 totiž Haagský tribunál proti Šešeljovi vznesl obvinění z válečných zločinů. Ten se jako jeden z mála srbských činitelů rozhodl dobrovolně odcestovat do Nizozemska a svou čest hájit otevřeně a bez materiální podpory srbského vedení. Soudní řízení bylo zahájeno o čtyři roky později. Šešelj svou stranu vedl i z vězení, ale nesmlouvavý přístup roku 2008 partaj natolik rozklížil, že z ní odešla většina starých členů a ti pak založili Srbskou pokrokovou stranu. Smířliví pokrokáři následně roku 2012 vyhráli volby a poprvé sestavili vládní koalici. Radikálové se do sněmovny už neprobojovali a od té doby setrvávají na okraji zájmu veřejnosti.
Šešelj okamžitě po návratu zahájil ostré slovní výpady proti celému vládnoucímu establishmentu. Kritikou nešetří ani své bývalé nejbližší spolupracovníky, dnes prezidenta Tomislava Nikoliće a premiéra Aleksandra Vučiće. Na chování viditelně zesláblého politika je patrné, jak dlouho pobýval v izolaci mimo Srbsko a již plně nechápe nálady většiny srbské společnosti, která za více než deset let od jeho uvěznění prošla zásadní proměnou. Srbové na výjimky od své politické reprezentace nechtějí slyšet hřmotná nacionalistická hesla a zlomyslné výhrůžky, ale rady a pomoc při řešení své nelehké sociální situace. Vojislav Šešelj tak více než vůdce chybějící politické opozice působí jako pohrobek tragických 90. let.
