pátek 26. října 2012

Milo Đukanović se vrací

Předčasné parlamentní volby v Černé Hoře, které se konaly v neděli 14. října, opětovně potvrdily dominantní vliv Mila Đukanoviće na politické dění v této malé balkánské zemi. Koalice Evropská Černá Hora – Milo Đukanović získala 46,3 % hlasů a 39 křesel v 81členném parlamentu, což je oproti minulému hlasování ztráta 9 mandátů, ale vítězství je to více než přesvědčivé. Méně příznivé výsledky ani v nejmenším neohrozily dlouholeté spojenectví Đukanovićovy Demokratické strany socialistů a jeho přívěšků, Sociálně demokratické strany a liberálů. Za ztrátou několika mandátů nestojí tak zmenšená přízeň voličstva, jako odchod několika partnerů z koalice. Bosňácká strana a Chorvatská občanská iniciativa šly do voleb samostatně a slavily úspěch v podobě 3, resp. jednoho poslaneckého křesla. Z dalších stran získaly podporu dosud opoziční koalice Demokratická fronta (23,2 % a 20 mandátů), Socialistická lidová strana (11,2 % a 9 mandátů) a politický nováček, Pozitivní Černá Hora (8,4 % a 7 mandátů). Volební účast dosáhla při soupeření 13 politických subjektů na černohorské poměry solidních 69,4 %.

Předvolební kampaň se jako už tradičně dotýkala témat přibližování k Evropské unii a vztahu k menšinám, zvláště té srbské, návrhů na zlepšení tristních sociálních podmínek občanů bylo pomálu. Více ale než cokoli jiného Černohorce zajímalo, zda se do čela státu vrátí bývalý prezident a premiér Milo Đukanović. Ten sice po dvaceti letech ve vrcholové politice roku 2010 odstoupil z křesla premiéra, ale předsednického křesla v Demokratické straně socialistů se nevzdal a zemi nepřímo vedl i v následujících letech. Đukanović, který se nezměrného vlivu a majetku domohl všemožnými úskoky, směle pokračuje v úsilí zůstat doživotním samovládcem Černé Hory. Všemožné pokusy omezit jeho moc a všudypřítomné nohsledy potrestat za korupci a uzurpování státních úřadů, se neustále míjejí účinkem. Demokratická fronta, vytrvale a nekriticky hájící vše srbské, není schopna Đukanovićovi relevantně konkurovat, Socialistická lidová strana je neustále rozhádaná. Možnou nadějí je Pozitivní Černá Hora, kterou v květnu 2012 založili političtí a ekologičtí aktivisté, ale na to je zatím příliš mladá a nevyzrálá.

Skutečným vítězem voleb jsou některé menšinové strany. Zástupci Bosňáků a Chorvatů se radují, rozhádaní představitelé Albánců počítají ztráty. Nejlepší výchozí pozici má Bosňácká strana, která potenciálně oslovuje až 15 % černohorské populace bosňáckého-muslimského původu. Ta bude chtít z účasti na vládě získat co nejvíce. Tři poslanecké mandáty jí nedávají přílišné šance, ale bez nich je sestavení kabinetu pod vedením Mila Đukanoviće prakticky nemožné. Běžného Černohorce tak po volbách nečeká nic převratného, neustálý boj s rostoucími cenami, nezaměstnaností a dluhy na všech stranách.

pátek 12. října 2012

Komunální volby v Bosně a Hercegovině nepřinesly nic nového

Bosna a Hercegovina je po všech stránkách rozpolcená, nejednotná, beznadějná země bez jasné vize o své vlastní budoucnosti. Tak se dají ve stručnosti shrnout komunální volby, které v této republice proběhly v neděli 7. října. Hlasování se zúčastnilo 56 % oprávněných voličů z celkově registrovaných 3 096 229. Účast se nepatrně lišila v jednotlivých samosprávních jednotkách; ve Federaci Bosny a Hercegoviny dosáhla 55 %, v Republice Srbské 59 % a Distriktu Brčko 52 %. Vysokou absenci elektorátu lze připsat znechucení lidí ze současné politické situace a také vysokému podílu pracujících občanů v zahraničí. Návštěvnost voleb je zhruba stejná jako v roce 2008.

foto: tisková konference vedení SDA, za pultíkem nová hejtmanka okresu Visoko

Co se týče technických parametrů; volby proběhly ve 140 okresech, vyjma Mostaru, kde nebyly kvůli nevyřešenému statusu města vypsány. Obyvatelstvo mohlo volit přímo okresního hejtmana či starostu a okresní nebo městské zastupitelstvo. Do politického klání se přihlásilo 143 stran a koalic, tudíž výběr byl mimořádně bohatý.

Ve Federaci BaH na území s bosňáckou většinou drtivě zvítězila umírněná nacionálně konzervativní Strana demokratické akce (SDA), v chorvatských oblastech zase dominovalo nacionalistické Chorvatské demokratické společenství (HDZ). Dosud stále nepotvrzené výsledky SDA přisuzují 34 okresních hejtmanů, HDZ 14. O zbylé okresy se podělily bosňácká Sociálně demokratická strana (SDP), Chorvatské demokratické společenství 1990, bosňácký Svaz pro lepší budoucnost Bosny a Hercegoviny (SBBBIH) a četné lokální strany. Potvrzení dominantního postavení SDA z voleb roku 2008 je překvapivé, ale vzhledem k nynější politické situaci je příznačné. Donedávna činorodá koalice SDP-SDA na kantonální, federální a celostátní úrovni se v červnu na podnět nevypočitatelné SDP rozpadla. SDA se ovšem nevzdala svého podílu na moci a kvůli složitému systému vytváření vládní většiny úspěšně blokuje jakoukoli snahu vytlačit ji ze státních úřadů. HDZ si udrželo vůdčí postavení mezi chorvatskými voliči, třebaže jim ve svém programu nenabídlo zhola nic. Vítězství SDA je o to drtivější, že SDP porazila v jejích tradičních baštách, Bihaći a části nového Sarajeva, výrazný bod si připsala i ve většinově chorvatském okresu Vitez.

V Republice Srbské excelovala nacionalistická Srbská demokratická strana (SDS), když narušila dominanci nacionalistického Svazu nezávislých sociálních demokratů (SNSD). SDS předběžně obsadí 27 míst okresních hejtmanů, v roce 2008 měla pouze 13, a SNSD 15, což oproti předchozím volbám znamená ztrátu 26 křesel. Bereme-li v úvahu, že SNSD je ve vládě od roku 2006 a zhruba ve stejném období začal ovládat i většinu okresů, srbské obyvatelstvo je z populistické a nesystémové politiky unavené a žádá si změnu. Zdali mu ji přinese SDS, jejíž rétorika i reálná politika se od SNDS příliš neodlišuje, je těžké odhadnout.

Porážka dosud neotřesitelného SNSD nebude mít faktický žádný dopad, jeho předseda a zároveň prezident Republiky Srbské Milorad Dodik reagoval pouze okamžitým rozpuštěním neúspěšných stranických výborů. Z dlouhodobého hlediska SNSD bude usilovat, zřejmě ještě méně vybíravými způsoby než dosud, udržet moc alespoň v parlamentu a ve vládě Republiky Srbské. Volby v roce 2014 nejsou až zase tak vzdálené. Naopak debakl SDP povede zřejmě k jejímu postupnému pádu na všech úrovních; odchod z celostátní vlády je na spadnutí, v mnoha federálních kantonech již ztratila veškerý vliv, nyní zbývá jen federální nivó. Socialisté, naděje voleb roku 2010, tak promarnili jedinečnou šanci být hybatelem pozitivních změn v Bosně a Hercegovině.