Jugoslávská diaspora

Vyjma Irska žádnou jinou evropskou zemi tolik nepoznamenal masový exodus obyvatelstva jako někdejší socialistickou Jugoslávii a její nástupnické státy. Od podepsání dohody o svobodném pohybu pracovních sil se Spolkovou republikou Německo roku 1968 zemi začaly opouštět statisíce lidí, v první vlně dominantně práceschopní muži.

Podle interních informací svazové vlády v druhé polovině roku 1969 v západní Evropě pracovalo, legálně i nelegálně, asi 500 000 Jugoslávců, toho 300 000 v SRN, 70 000 ve Francii, 50–55 000 v Rakousku, přes 20 000 ve Švédsku, 20 000 ve Švýcarsku, 9000 v Belgii, 4000 v Nizozemsku a přes 3500 v Dánsku. Tento počet plynule narůstal, až před ropnou krizí roku 1973 dosáhl svého maxima. Krátkodobý propad opět směřoval k dalšímu maximu před druhou ropnou krizí roku 1979. Po čase znovu nabral vzestupnou trajektorii, která nepřerušeně trvá dodnes.

SFRJ neotevřela své hranice bezúčelně, deklarativně socialistický režim nebyl schopen uspokojit společenskou poptávku po práci a před možnými sociálními turbulencemi dal přednost vývozu přebytečné pracovní síly za hranice. Gastarbeiteři ostatně do své vlasti posílali nemalé finanční prostředky v cizích měnách, což v době ztíženého mezinárodního obchodu jugoslávskému vedení nebylo ke škodě.

Mnozí vystěhovalci se v zahraničí usadili natrvalo a po získání místního občanství veškeré formální vazby se svou vlastí zpřetrhali. Soudobé, veskrze hrubé odhady uvádějí kolem 10 milionů lidí, kteří mají kořeny v jedné z postjugoslávských zemí a trvale pobývají v zahraničí. Má se za to, že každý třetí občan Bosny a Hercegoviny, Chorvatska, Makedonie a Srbska se dnes zdržuje mimo svou rodnou zemi.

Obrazová příloha níže ukazuje počty občanů šesti někdejších jugoslávských republik v zahraničí podle údajů, které uvádějí jednotlivé národní statistické úřady zemí světa. Je třeba brát na vědomí, že tato čísla nejsou zcela přesná a mohou významně kolísat.

Na prostoru bývalé Jugoslávie v současné době žije asi 22 mil. lidí; roku 2002 v Makedonii 2 mil., roku 2011 v Srbsku 7,2 mil., Chorvatsku 4,3 mil., Černé Hoře 620 tis., Kosovu 1,7 mil. (bez severních okresů) a ve Slovinsku 2,1 mil. a roku 2013 v Bosně a Hercegovině 3,8 mil.

Bosna a Hercegovina

Ze země odchází aktivní obyvatelstvo nejméně poslední dvě staletí. Nynější masový trend byl zahájen v druhé polovině 60. let 20. století a vyvrcholil během války v letech 1992–1995. Ministerstvo občanských záležitostí k roku 2013 eviduje až 1,5 milionu obyvatel žijících v zahraničí.

Černá Hora

Nejmenší republika někdejší Jugoslávie nevykazuje příliš početnou zahraniční komunitu. Dostupná čísla ale nereflektují po stovky let trvající odchod Černohorců do Srbska a Bosny a Hercegoviny.

Chorvatsko

Jadranská republika se s vystěhovalectvím potýká již od dob Rakouska-Uherska. Skutečně širokých rozměrů migrace nabírá koncem druhé světové války, kdy lidé prchají před odplatou komunistického režimu, a následně po otevření hranic v 60. letech 20. století a během války v letech 1991–1995.

Kosovo

Nejmladší nástupnický stát bývalé Jugoslávie od druhé světové války trpí politickou nestabilitou a přelidněním, které místní obyvatele vede k odchodu do zahraničí. Obřích rozměrů tento proces nabral během války v letech 1998–1999. V posledních letech opět zesiluje.

Makedonie

Ministerstvo zahraničí Makedonie odhaduje, že v zahraničí pobývá až 900 000 jejích občanů. Důvody k odchodu jsou výhradně sociální, ale jistou roli zde může hrát i latentní makedonsko-albánské napětí.

Slovinsko

Alpská republika v procentuálním srovnání vykazuje nejmenší podíl obyvatelstva trvale či přechodně žijícího v zahraničí. Nejčastěji se vyskytují v německy hovořících zemích, kam je přivedla vidina lepšího profesního uplatnění.

Srbsko

Kdysi největší jugoslávská republika v počtu vystěhovalých občanů nemá konkurenci. Exodus obyvatelstva zesílil koncem druhé světové války, v 60. letech nabral na síle a nakonec v 90. letech za mimořádně špatné hospodářské situace vygradoval do gigantických rozměrů. Odchod v posledních dekádách se dotýká zejména mladé vzdělané populace. Hrubý odhad uvádí až 3,5 mil. vystěhovalých srbských občanů.

Kosované utíkají do Evropy

Obyvatelé Kosova masově odcházejí za lepším životem do Evropské unie. Podle dostupných informací hranici schengenského prostoru nejčastěji překračují v Maďarsku u severosrbského města Subotica. 

Migrování albánského obyvatelstva a počet v zahraničí usedlých občanů

Cílem Kosovanů jsou bohaté západoevropské státy, ale s ohledem na pravidla Schengenské smlouvy, kdy cizí státní příslušník o azyl musí požádat v zemi prvního vstupu, jim nezbývá než hledat ochranu v méně preferovaném Maďarsku. Jestliže roku 2012 u slovenského jižního souseda o azyl požádalo celkem 2200 osob, loni už to bylo 43 000. Za první měsíc a půl tohoto roku se počítá s 13 000 azylanty. V Německu, kde žije nejpočetnější kosovská komunita, v listopadu požádalo o azyl 1622 Kosovanů, v prosinci 1956 a v lednu dokonce 3630. V Rakousku loni požádalo o ochranu 1901 Kosovanů, ale jen v letošním lednu 1029.

Obyvatelé Kosova ze svých domovů odcházejí převážně z neřešitelných sociálních důvodů, jelikož přelidněná země nenabízí dostatek pracovních příležitostí. Státní správu a podnikatelský sektor mimoto ovládají loupeživé lokální mafie.

Arabové postaví horské středisko u Sarajeva

Předseda okresu Trnovo Ibro Berilo dnes podepsal protokol o spolupráci se společností Buroj Property Development ze Spojených arabských emirátů. Arabský investor zvažuje nedaleko Sarajeva vystavět turistické středisko Buroj Ozon s několika tisíci bytovými jednotkami, hotelem, obchodním centrem a související dopravní a občanskou obslužností. Celková hodnota investice by se vyšplhala na 4,5 miliard marek neboli 64 miliard korun.

Okres Trnovo se nachází 30 kilometrů jižně od Sarajeva. V jeho katastru se nacházejí pohoří Igman, Bjelašnica, Treskavica a Jahorina. Před nedávnou válkou se rozkládal na ploše 451 kilometrů čtverečních, po podpisu Daytonských mírových dohod roku 1995 byl rozdělen na dvě části – větší připadla Federaci Bosny a Hercegoviny a obývá ji zhruba 2500 lidí. 

Buroj Ozon je v pořadí druhým plánovaným arabským stavebním projektem tohoto rozsahu. Již dříve kuvajtská společnost ohlásila výstavbu střediska Sarajevo Resort v okresu Hadžići v hodnotě 400 milionů marek čili 28 miliard korun. Bosna a Hercegovina je v posledních letech oblíbenou turistickou destinací bohatých návštěvníků z Perského zálivu. Arabové oceňují především náboženskou a kulturní blízkost místního bosňáckého obyvatelstva a neobyčejnou přírodní scenérii střední Bosny.