Parlamentní, oblastní, obecní a prezidentské volby v Srbsku nemají konkrétního politického vítěze. Jasným poraženým jsou v tuto chvíli pouze voliči, jejichž hlas nepřinesl do místní politiky žádné nové ideje ani naději na lepší život v zemi zmítané propadem životní úrovně, vysokou nezaměstnaností a neblahým demografickým vývojem. Volební účast dosáhla necelých 60 % a možnost hlasovat získali i občané Srbska na severu nezávislého Kosova.
Parlamentní volby
Průbežné výsledky do 250členného srbského parlamentu ukazují mírný náskok koalice pod vedením „pragmatických“ nacionalistů ze Srbské pokrokové strany (SNP) s 24 % a 73 mandáty. Dosud vládnoucí blok „proevropské“ Demokratické strany (DS) získal 22% podporu a 67 poslaneckých křesel. Velkým překvapením voleb je zisk 14,5 % neboli 44 mandátů pro populistickou koalici kolem postmiloševićovské Socialistické strany Srbska (SPS). Kdysi umírněně nacionalistická a dnes výrazně protievropská Demokratická strana Srbska zažila další odliv voličstva a obdržela jen 7 % hlasů a 21 poslaneckých míst. Liberálně demokratická strana (LDP) získala 6,5 % a 20 křesel a Sjednocené regiony Srbska (URS) o procento méně a 16 mandátů. Těsně pod pětiprocentním kvórem pro vstup do parlamentu zůstali ultranacionalisté ze Srbské radikální strany a nového uskupení Dveri. Z menšinových stran hranici 0,4 % pro zástupce minorit překročily Svaz vojvodinských Maďarů, dvě bosňácké koalice a jedna vlašská strana. Menšiny tak získají celkem 9 křesel.
S ohledem na minulé volby v roce 2008, kdy proti sobě stanuly dva silné bloky – „proevropský“ kolem DS Borise Tadiće a „nacionalistický“ kolem SRS haagského vězně Vojislava Šešelje – je nynější situace mnohem nepřehlednější a spektrum povolebních koalic mnohem barevnější. Blok DS, který posledně získal 38 % hlasů a 102 křesel, není kvůli odchodu spojenců z řad LDS, URS a SPO silný jako dříve, ale ve výsledku ztratil pouhá 4 % voličů, což není pro vládu v době hospodářské krize zas až tak velký pokles. Na druhé straně se SRS krátce po volbách rozpadla na pragmatické „pokrokáře“ Tomislava Nikoliće a nesmiřitelné „radikály“ Dragana Todoroviće, což nakonec tvrdé jádro „radikálu“ v současných volbách odvedlo mimo parlamentní půdu. V řadách SNS zůstaly sice staré tváře, ale jejich přístup k řešení mnoha palčivých problému dnešního Srbska je střízlivější než v minulosti.
Pokud tyto volby přinesly nějakou změnu, pak je jí Socialistická strana Srbska, které nesmlouvaná rétorika kolem Kosova, bezpečnostní a zahraniční politiky vynesla pozici třetí nejsilnější strany v zemi a dvojnásobný volební zisk oproti roku 2008. Byť se nynější volební kampaň nesla převážně na ekonomických tématech, její předseda Ivica Dačić dokázal z kosovského traumatu a špatné hospodářské situace vykřesat cenné politické body a po vyhlášení prvních předběžných výsledků se pasoval za premiéra republiky. Bez podpory socialistů nová vláda skutečně nemá šanci vzniknout. Mnozí Srbové vnímají velkolepý návrat socialistů na politickou scénu jako znesvěcení ideálů revoluce z 5. října 2000, kdy došlo ke svržení režimu Slobodana Miloševiće a jeho SPS. Dnešní vicepremiér a ministr vnitra Ivica Dačić a předsedkyně parlamentu Slavica Dejanovićová-Djukićová tehdy vynikali jako socialističtí poslanci. I navzdory ztrátě iluzí je zatím nejpravděpodobnější pokračování proevropské a deklarativně levicové koalice Demokratické strany a socialistů za podpory liberálů nebo sjednocených regionů.
Prezidentské volby
Prví kolo prezidentských voleb nepřineslo nadpoloviční většinu hlasů ani jednomu z favoritů, předsedovi Demokratické strany Borisu Tadićovi ani lídru Srbské pokrokové stranu Tomislavu Nikolićovi. Do druhého kola, jež se uskuteční 20. května, oba kandidáti postupují s 25procentní podporou. Větší šance má přesto Boris Tadić, kterého bezpochyby budou volit menšiny, liberálové a proevropsky orientovaní příznivci menších stran. Klíčový bude postoj voličů Socialistické strany Srbska, jejíž vedení o podpoře jednoho z kandidátů rozhodne na základě povolebních vyjednávání. Tomislav Nikolić je pro mnohé Srby a menšiny stále nedůvěryhodná osoba, která donedávna pevně stála na straně šovinisty Vojislava Šešelje a hlásala nepřátelské postoje jak vůči Evropě a USA, tak sousedním zemím.
Oblastní a obecní volby
Na lokální úrovni se ukázal dlouhodobý trend rozdělení Srbska podle stranického a regionálního klíče. Čím severněji se daný okres či oblast nachází, tím větší je pravděpodobnost vítězství Demokratické strany nebo jiných proevropských subjektů. Z tohoto důvodu je samozřejmé vítězství Demokratické strany do městských zastupitelstev v Novém Sadu a Bělehradě a v oblastním parlamentu Vojvodiny, v Kragujevci vyhrála místní koalice Sjednocených regionů Srbska a v Kraljevu a Niši Srbská pokroková strana. Podobný trend je možné očekávat i na úrovni okresů, přičemž je nutné počítat s fenoménem lokálních a menšinových stran (Svaz vojvodinských Maďarů na severu Vojvodiny, bosňácké strany v jihovýchodním Srbsku, Jednotné Srbsko kolem města Jagodina, Demokratická strana Srbska v Kosovu atd.).
Volby v Kosovu
S rozhodnutím pořádat volby i v Kosovu srbská vláda dlouho otálela. Vedl ji k tomu kategorický odpor Prištiny i části vládnoucí elity, která považuje problematiku odtrženecké provincie za definitivně vyřešenou. Nakonec se Bělehradu podařilo dojít ke smírnému řešení se zdejší evropskou misí EULEX, že volby pro státní příslušníky Srbska v Kosovu zaštítí Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Příslušná dohoda se však týkala pouze prezidentských a parlamentárních voleb, nikoli už voleb místních. Severokosovské okresy, kde žije převážně srbské obyvatelstvo a nad kterými Priština nemá kontrolu, nicméně uskutečnily i místní volby. Jejich výsledky však oficiální místa v Srbsku nebudou moci přijmout.
Parlamentní volby
Průbežné výsledky do 250členného srbského parlamentu ukazují mírný náskok koalice pod vedením „pragmatických“ nacionalistů ze Srbské pokrokové strany (SNP) s 24 % a 73 mandáty. Dosud vládnoucí blok „proevropské“ Demokratické strany (DS) získal 22% podporu a 67 poslaneckých křesel. Velkým překvapením voleb je zisk 14,5 % neboli 44 mandátů pro populistickou koalici kolem postmiloševićovské Socialistické strany Srbska (SPS). Kdysi umírněně nacionalistická a dnes výrazně protievropská Demokratická strana Srbska zažila další odliv voličstva a obdržela jen 7 % hlasů a 21 poslaneckých míst. Liberálně demokratická strana (LDP) získala 6,5 % a 20 křesel a Sjednocené regiony Srbska (URS) o procento méně a 16 mandátů. Těsně pod pětiprocentním kvórem pro vstup do parlamentu zůstali ultranacionalisté ze Srbské radikální strany a nového uskupení Dveri. Z menšinových stran hranici 0,4 % pro zástupce minorit překročily Svaz vojvodinských Maďarů, dvě bosňácké koalice a jedna vlašská strana. Menšiny tak získají celkem 9 křesel.
S ohledem na minulé volby v roce 2008, kdy proti sobě stanuly dva silné bloky – „proevropský“ kolem DS Borise Tadiće a „nacionalistický“ kolem SRS haagského vězně Vojislava Šešelje – je nynější situace mnohem nepřehlednější a spektrum povolebních koalic mnohem barevnější. Blok DS, který posledně získal 38 % hlasů a 102 křesel, není kvůli odchodu spojenců z řad LDS, URS a SPO silný jako dříve, ale ve výsledku ztratil pouhá 4 % voličů, což není pro vládu v době hospodářské krize zas až tak velký pokles. Na druhé straně se SRS krátce po volbách rozpadla na pragmatické „pokrokáře“ Tomislava Nikoliće a nesmiřitelné „radikály“ Dragana Todoroviće, což nakonec tvrdé jádro „radikálu“ v současných volbách odvedlo mimo parlamentní půdu. V řadách SNS zůstaly sice staré tváře, ale jejich přístup k řešení mnoha palčivých problému dnešního Srbska je střízlivější než v minulosti.
Pokud tyto volby přinesly nějakou změnu, pak je jí Socialistická strana Srbska, které nesmlouvaná rétorika kolem Kosova, bezpečnostní a zahraniční politiky vynesla pozici třetí nejsilnější strany v zemi a dvojnásobný volební zisk oproti roku 2008. Byť se nynější volební kampaň nesla převážně na ekonomických tématech, její předseda Ivica Dačić dokázal z kosovského traumatu a špatné hospodářské situace vykřesat cenné politické body a po vyhlášení prvních předběžných výsledků se pasoval za premiéra republiky. Bez podpory socialistů nová vláda skutečně nemá šanci vzniknout. Mnozí Srbové vnímají velkolepý návrat socialistů na politickou scénu jako znesvěcení ideálů revoluce z 5. října 2000, kdy došlo ke svržení režimu Slobodana Miloševiće a jeho SPS. Dnešní vicepremiér a ministr vnitra Ivica Dačić a předsedkyně parlamentu Slavica Dejanovićová-Djukićová tehdy vynikali jako socialističtí poslanci. I navzdory ztrátě iluzí je zatím nejpravděpodobnější pokračování proevropské a deklarativně levicové koalice Demokratické strany a socialistů za podpory liberálů nebo sjednocených regionů.
Prezidentské volby
Prví kolo prezidentských voleb nepřineslo nadpoloviční většinu hlasů ani jednomu z favoritů, předsedovi Demokratické strany Borisu Tadićovi ani lídru Srbské pokrokové stranu Tomislavu Nikolićovi. Do druhého kola, jež se uskuteční 20. května, oba kandidáti postupují s 25procentní podporou. Větší šance má přesto Boris Tadić, kterého bezpochyby budou volit menšiny, liberálové a proevropsky orientovaní příznivci menších stran. Klíčový bude postoj voličů Socialistické strany Srbska, jejíž vedení o podpoře jednoho z kandidátů rozhodne na základě povolebních vyjednávání. Tomislav Nikolić je pro mnohé Srby a menšiny stále nedůvěryhodná osoba, která donedávna pevně stála na straně šovinisty Vojislava Šešelje a hlásala nepřátelské postoje jak vůči Evropě a USA, tak sousedním zemím.
Oblastní a obecní volby
Na lokální úrovni se ukázal dlouhodobý trend rozdělení Srbska podle stranického a regionálního klíče. Čím severněji se daný okres či oblast nachází, tím větší je pravděpodobnost vítězství Demokratické strany nebo jiných proevropských subjektů. Z tohoto důvodu je samozřejmé vítězství Demokratické strany do městských zastupitelstev v Novém Sadu a Bělehradě a v oblastním parlamentu Vojvodiny, v Kragujevci vyhrála místní koalice Sjednocených regionů Srbska a v Kraljevu a Niši Srbská pokroková strana. Podobný trend je možné očekávat i na úrovni okresů, přičemž je nutné počítat s fenoménem lokálních a menšinových stran (Svaz vojvodinských Maďarů na severu Vojvodiny, bosňácké strany v jihovýchodním Srbsku, Jednotné Srbsko kolem města Jagodina, Demokratická strana Srbska v Kosovu atd.).
Volby v Kosovu
S rozhodnutím pořádat volby i v Kosovu srbská vláda dlouho otálela. Vedl ji k tomu kategorický odpor Prištiny i části vládnoucí elity, která považuje problematiku odtrženecké provincie za definitivně vyřešenou. Nakonec se Bělehradu podařilo dojít ke smírnému řešení se zdejší evropskou misí EULEX, že volby pro státní příslušníky Srbska v Kosovu zaštítí Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Příslušná dohoda se však týkala pouze prezidentských a parlamentárních voleb, nikoli už voleb místních. Severokosovské okresy, kde žije převážně srbské obyvatelstvo a nad kterými Priština nemá kontrolu, nicméně uskutečnily i místní volby. Jejich výsledky však oficiální místa v Srbsku nebudou moci přijmout.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.