Tomislav Nikolić – nový srbský prezident

Druhé kolo prezidentských voleb v Srbsku mělo překvapivé rozuzlení. Namísto favorizovaného Borise Tadiće, který tento úřad zastával od roku 2004, se ziskem bezmála 50 % vyhrál jeho dlouholetý rival Tomislav Nikolić. Předseda Srbské pokrokové strany (SNS) Nikolić usiloval o prezidentský post již popáté (2000, 2003, 2004 a 2008), z toho čtyři poslední duely podstoupil s předsedou Demokratické strany (DS) Tadićem.

Na prohře současné hlavy státu se oproti minulým volbám podepsal slabý zájem voličů, neboť k urnám jich přišlo méně než 47 %. Demokratická strana, která se více či méně drží u moci od pádu Slobodana Miloševiće v posledních letech ztratila mnoho ze svého proevropského reformního étosu a liberálních myšlenek, což jí v očích aktivních bojovníků proti minulému režimu značně poškodilo. Od DS se odvracejí mnozí intelektuálové, střední a vyšší třída a „demokraté“ stále častěji oslovují pravicověji smýšlející voliče. Vykročení doprava a vytváření kultu osobnosti se Tadićovi nakonec vymstilo, jelikož mnohým občanům, kteří Nikolićovi dříve nemohli přijít na jméno, výběr „menšího zla“ nestál ani za cestu do volebních místností.

Tomislav Nikolić (*1952) pochází ze středosrbského Kragujevce a za svůj život vystřídal několik technických profesí. Na začátku 90. let se zapojil do politiky v řadách nacionalistické Národní radikální strany. Roku 1991 tuto stranu rozštěpil a její větší část připojil k nelegálnímu militantnímu Srbskému četnickému hnutí pod vedením Vojislava Šešelje. Tímto spojením vznikla Srbská radikální strana (SRS), která při volbách o rok později získala druhý největší počet hlasů hned za Miloševićovou socialistickou stranou. SRS nato působila v opozici i pozici a Nikolić jako Šešeljova pravá ruka poslušně vykonával jeho příkazy. Nepřímo se podílel na mobilizaci srbských dobrovolníků při válkách v Chorvatsku a Bosně a Hercegovině a podporoval etnické čistky ve Vojvodině a v Kosovu. Po pádu autoritativního režimu SRS působí v opozici, i když je jednoznačně nejsilnější stranou v zemi. Vojislav Šešelj se roku 2003 vzdal Mezinárodnímu soudu pro bývalou Jugoslávii v Haagu a Nikolić tak stranu de facto vedl sám. Vnitrostranické rozmíšky, které partaj rozštěpily na neústupné radikální nacionalisty (tzv. šešeljovce) a pragmatické nacionalisty (tzv. nikolićevce), v roce 2008 nakonec vyústily ve vznik Srbské pokrokové strany s Nikolićem v čele.

Nikolić má v Srbsku pověst nevzdělance, který vysokoškolský diplom získal teprve nedávno na neakreditované univerzitě. Prozápadně a liberálně orientovaní Srbové mu nemohou zapomenout radikální rétoriku a postoje z 90. let. Jeho obrat v podobě SNS, která otevřeně podporuje euroatlantické směřování země, vidí jako pragmatický krok bez upřímného základu. Nový prezident tak bude Srbsko polarizovat více než jeho předchůdce, ale Nikolićovo působení nemusí být jen negativní. Po mnoha letech dojte k obnovení plně funkčního parlamentního systému; Tadić skrze svou osobu a oddané spolupracovníky dlouho spojoval úřad prezidenta a premiéra. Teď jeho Demokratická strana sestaví pouze vládu. Nikolić chce dále rozvíjet vztahy se sousedními státy, EU a USA, o čemž svědčí i klidná reakce západních velmocí na jeho volbu. Předseda SNS, jak často v Evropě a Americe připomínají, musí ukázat, co v něm je. Ambice na to bezesporu má.