Krize nekrize. Západní Balkán optikou čísel

V době, kdy Evropskou unií otřásá dluhová krize a možný rozpad eurozóny, je nutné si klást otázku, jak je na tom zbytek Evropy. Ponecháme-li stranou postsovětské republiky, které evropská integrace z toho či onoho důvodu nečeká, a zavilé autonomisty (Island, Norsko a Švýcarsko), pak jediným prostorem, kam se Evropa šíří, ale dosud nerozšířila, je západní část Balkánského poloostrova. Konkrétně jde o postjugoslávské republiky Chorvatsko, Bosnu a Hercegovinu, Srbsko, Makedonii a Černou Horu. Albánii a Kosovo ponechme pro tentokrát stranou.

Chorvatsko

Dlouhodobá snaha Záhřebu o vstup do klubu politické Evropy byla korunována úspěchem. Po úspěšném referendu z 22. ledna 2012 celých 66 % hlasujících souhlasilo s přistoupením. Až do posledních chvíle však nebylo jasné, zda obyvatelstvo kvůli evropskému tlaku na vydávání válečných zločinců z 90. let integraci vůbec posvětí. K urnám se dostavilo pouze 44 % oprávněných voličů, což nakonec kladnému výsledku spíše pomohlo. Nový levicový kabinet voliče přesvědčil, i když podpora to byla uvážená, nikoliv emotivní. Očekávané přijetí je naplánováno po ratifikačním procesu ve všech členských zemích k 1. červenci 2013. Zdali je další rozšíření EU zasloužené a vhodné, je předmětem mnoha sporů. Četní analytici upozorňují, že Chorvatsko si vyjednalo dosud nejhorší vstupní podmínky. Země navíc přijde o štědrou finanční podporu kvůli pomoci pro Řecko a další zadlužené státy.

Přestože je Chorvatsko ze všech dosud neitegrovaných zemí nejbohatší, v rámci EU bude patřit k nejzaostalejším regionům. Nepříliš povedená transformace socialistického hospodářství, korupce a nepotismus perlu Jadranského moře přetvořily v zemi s vysokým zadlužením, nerovnoměrným rozvojem, vysokou nezaměstnaností a sociálně neudržitelným systémem. Roku 2011 se i navzdory 9,9 milionu zahraničních turistů a investicím v objemu 1,4 miliard eur nepodařilo zastavit strmě rostoucí vnější zadlužení. Koncem roku dluh zřejmě vystoupal nad hranici 47 miliard eur (cca 1,2 milionu Kč) a nepatrně tak překročil celkový objem HDP. Také státní výdaje mají vzestupnou tendenci, a to v době, kdy se nepodařilo překonat výkon ekonomiky z předkrizového roku 2008.

Bosna a Hercegovina

Situace v Bosně a Hercegovině je ve všech směrech neutěšená. Zemi brzdí v jakémkoli rozvoji nefungující státní aparát, korupce a neschopnost k politické dohodě mezi představiteli tří zdejších národů. Ústřední vláda v Sarajevu vznikla teprve 10. února 2012, celých 16 měsíců od voleb. Obě samosprávné jednotky, Federace BaH i Republika Srbská, neodvratně směřují k finančnímu krachu. Veřejné zadlužení dosahuje 4,9 miliard eur, ale v posledních letech prudce narůstá. Sociálnímu systému hrozí rozklad kvůli enormní nezaměstnanosti přes 40 % práceschopného obyvatelstva, rozbujelému sytému sociálních dávek a šedé ekonomice. V současné době v cizině dlouhodobě žije 1,35 milionu bosenskohercegovských občanů (což je zhruba mezi jednou čtvrtinou a třetinou veškeré populace). Není bez zajímavosti, že objem hrubého domácího produktu ještě nedosáhl předválečné úrovně, tj. roku 1991!

Bosně a Hercegovině chybí jakákoliv perspektiva dalšího rozvoje; k dispozici nejsou ani základní statistické údaje o počtu obyvatel, nezaměstnanosti a výkonu ekonomiky. Členství v NATO a EU je kvůli politickým třenicím v nedohlednu. Dohoda o stabilizaci a přidružení k EU, která byla podepsána roku 2008, je stále nenaplněnou literou.

Srbsko

Srbsko prožívá období hospodářské a politické stagnace, které provází další propad životní úrovně obyvatelstva. Situaci vyhrocují i stranické půtky před blížícími se parlamentními a prezidentskými volbami. Je nanejvýš pravděpodobné, že po mnoha letech dojde k obměně vládnoucí garnitury ve prospěch radikálních nacionalistů a euroskeptiků. Do toho se zpomaluje výkonnost hospodářství, roste nezaměstnanost a inflace. Srbsko navíc ve velkém opouštějí vzdělaní a práceschopní lidé; za posledních devět let počet obyvatel klesl o 5 %! Potěšující je pouze objem zahraničních investic, který setrvale roste.

Vidina rychlé finanční pomoci v náručí EU dostala povážlivou trhlinu, když Evropská rada konce roku 2011 odmítla Srbsku udělit status kandidáta na členství. Velký vliv na to měl nesouhlas Německa, které podmiňuje integraci vyřešením napjaté situace na severu Kosova. Dříve srbská autonomní oblast roku 2008 vyhlásila nezávislost a dosud ji uznalo bezmála 90 států, mezi nimi 22 z 27 států Evropské unie.

Černá Hora

Černá Hora od vyhlášení nezávislosti roku 2006 do světové finanční krize zažila krátké období prosperity a sociální stability. Za blyštivou fasádou úspěchů nového státu se však skrývala nelibá skutečnost, že veškerý hodnotný majetek v zemi ovládli místní mafiánské sítě na čele s bývalým premiérem a prezidentem Milem Đukanovićem a ty jej poté rozprodaly zahraničním investorům. Odhaduje se, že více než 40 % nemovitostí v zemi vlastní ruští občané napojení na kremelské vládnoucí kruhy. Upřímná snaha některých politiků o přidružení k NATO a Evropské unii naráží na odpor ruských zájmů, které tuto zemi nepřímo ovládají.

Černohorské hospodářství je velice křehké a podléhá mnoha nepředvídatelným vlivům, což se v posledních letech projevuje odchodem mládeže a práceschopného obyvatelstva do zahraničí, vysokou nezaměstnaností, inflací a rostoucím zadlužením. Jediným reálným zdrojem státních příjmů je turismus, který roku 2011 vykázal rekordních 1,4 milionu zahraničních návštěvníků.

Makedonie

Makedonie, kdysi nejzaostalejší jugoslávská republika, se dosud nevzpamatovala z hospodářského marasmu posledních dvaceti let. Podle mnoha ekonomických kritérií se spolu s Albánií a Moldavskem řadí na samé dno evropských států. Zemi trvale sužuje nezaměstnanost kolem třetiny práceschopného obyvatelstva, šedá ekonomika a odchod práceschopného obyvatelstva. Mezi pozitivní jevy lze uvést poměrně nízké zadlužení států kolem 25 % HDP a růst průmyslu, který nedávno prošel hlubokým propadem.

Značný podíl na zhoršení politického a hospodářského klimatu v zemi má na svědomí od roku 2006 vládnoucí strana VMRO, která provádí rigidní nacionalistickou politiku, jež vede k izolaci země jak ze strany Řecka, tak ostatních členů EU. Stále je možné očekávat zostření vztahů s místní početnou albánskou komunitou.