Fotbal není jen hra

Fotbalová reprezentace Bosny a Hercegoviny je podle červnového žebříčku mezinárodní federace FIFA na 15. místě z 207 registrovaných národních týmů. Ze zemí bývalé Jugoslávie je výše položené jen Chorvatsko, které obsadilo 4. příčku. Chorvatští a bosenští fotbalisté tak směle navazují na zlaté období jugoslávské kopané, která dvakrát uhrála čtvrté místo na mistrovství světa (1930, 1962), dvakrát druhé místo na mistrovství Evropy (1960, 1968), jednou zlato (1960) a třikrát stříbro (1948, 1952, 1956) na letních olympijských hrách. Stojí rovněž za připomenutí, že v evropské lize mistrů v sezóně 1965/1966 vybojoval druhé místo bělehradský FK Partizan a v letech 1990/1991 dokonce zvítězila Crvena zvezda.

Někdejší Socialistická republika Bosna a Hercegovina nepatřila k jugoslávské fotbalové líhni, ale i tak o sobě dávala často vědět. Celkem třikrát se jí podařilo získat republikový titul šampiona, a to v sezónách 1966/1967 FK Sarajevo, 1971/1972 FK Željezničar a 1984/1985 FK Sarajevo.

Nadějný rozjezd bosenskohercegovského fotbalu ukončila až válka (1992-1995), v jejímž důsledku země přišla o veškeré sportovní zázemí a cenný lidský kapitál. Jugoslávská fotbalová liga se rozpadla a na jejích základech vznikly menší soutěže v hranicích nových států. Místní fotbal vstoupil do sdružení FIFA už roku 1996, ale dalších šest let v zemi působily dvě asociace (zvlášť pro Federaci Bosny a Hercegoviny a zvlášť pro Republiku Srbskou). Výsledky zdejší kopané nebyly nijak valné, a tak nepřekvapí, že docházelo k častému střídání trenérů i hráčů. Mnozí Chorvaté a Srbové odešli hrát do klubů a reprezentací sousedních států, které jim nabídly lepší materiální podmínky i šance bojovat o prestižní tituly.

Nový impuls do hry přinesla až změna na postu trenéra národního týmu. V červenci 2008 se jím stal kdysi průměrný hráč NK Dinamo Zagreb a od roku 1963 trenér mnoha evropských klubů Miroslav „Ćiro“ Blažević. Nabuzené mužstvo porazilo celou řadu kvalitních soupeřů a již mělo nakročeno na kvalifikaci na mistrovství světa v roce 2010. V zápase o první místo ve skupině ho však porazilo zaslouženě lepší Portugalsko. Horkokrevný Blažević se záhy dostal do konfliktu jak s fotbalovým svazem, tak bosenskohercegovskými fanoušky, kteří těžce nesli jeho nevybíravé chování vůči populárním hráčům, a v prosinci 2009 na svůj post rezignoval. I navzdory osobitým způsobům nelze popřít, že pod Bažovićevým vedením národní tým zaznamenal úctyhodný pokrok – ze 74. místa v žebříčku FIFA se vyšplhal na nové maximum 33. příčky.

Nesporné kvality týmu rozpoznal i nový kouč, dlouholetý hráč FK Sarajevo a Paris Saint-Germain a trenér mnoha tureckých klubu Safet „Pape“ Sušić. Ten se ujal funkce v prosinci 2009 a vykonává ji doposud. Pod jeho taktovkou reprezentace odehrála 32 her, z nichž 16 vyhrála a 9 prohrála. Sušić se osvědčil jako trpělivý lídr, který s reprezentanty umí dlouhodobě pracovat a i přes nezdary je dovede cíleně motivovat. Jeho zásluhou se do týmu přihlásili i nadějní hráči, kteří vyrůstali v zahraničí. Do mužstva se mu však nepodařilo přivést talentované chorvatské a srbské hráče, a tak v něm dominují Bosňáci.

Raketový vzestup nicméně brzy zchladily administrativní problémy. FIFA začátkem roku 2011 odmítla nadále tolerovat stanovy zdejšího svazu, které počítaly se třemi prezidenty (po jednom z každého konstitutivního národa), a žádala pouze jednočlenné vedení. Odmítavé stanovisko fotbalových předáků vedlo k suspendování místní asociace. Následně vzniklo přechodné vedení v čele s fotbalovým internacionálem Ivicou Osimem, které zdárně ukončilo svou činnost až v prosinci 2012.

Současná národní sestava má 22 hráčů, z toho 18 Bosňáků, 3 Chorvaty a jednoho Srba. Mnozí fotbalisté vyrůstali a první zkušenosti nabývali v poválečné emigraci, Vedad Ibišević a Senad Lulić ve Švýcarsku, Miralem Pjanić v Lucembursku, Sejad Salihović a Jasmin Fejzić v Německu, Haris Medunjanin v Nizozemsku, Mensur Mujdža v Chorvatsku, Asmir Begović v Německu a Kanadě. Není bez zajímavosti, že neproduktivnější hráč Edin Džeko začínal svou veleúspěšnou mezinárodní kariéru v FK Teplice (2005–2007).

Národní tým Bosny a Hercegoviny má před sebou nadějné vyhlídky. V letech 2012-2013 se mu podařilo vybojovat první postupové místo ve skupině G na mistrovství světa v Brazílii, když opakovaně porazil Lichtenštejnsko, Lotyšsko, Litvu, Slovensko i favorizované Řecko. Společně s tím, jak rostly úspěchy, zvyšovala se i kvalita a sebevědomí hráčů. Těm dnes místní neřeknou jinak než draci (zmajevi). Bosenskohercegovský fotbal tak získal mimořádné privilegium spojovat zdejší národy, které za jiných okolností mají pro sebe jen velmi málo pochopení.