Obvodní soud v Bělehradě dnes vynesl nepravomocný rozsudek, podle něhož bosenskohercegovskému občanovi Muji Vatrešovi náleží odškodnění ve výši 500 000 dinárů (4 700 eur) za nucený pobyt v internačních táborech Šljivovica i Mitrovo Polje v západním Srbsku.
Mujo Vatreša se tímto stal prvním Bosňákem, kterého soudy uznaly za oběť úřední zlovůle srbského státu v 90. letech 20. století. Třebaže se Srbsko oficiálně neúčastnilo války v Bosně a Hercegovině, všemožně podporovalo místní srbské separatisty a účastnilo se i jejich zločinného jednání. Ukázkovým příkladem vměšování Srbska je i napadení a dobytí obklíčené Srebrenice a Žepy, bezpečných zón OSN s bosňáckým obyvatelstvem, v červenci 1995.
A právě v létě roku 1995 začíná příběh Muja Vatreši a dalších 800 Bosňáků, kteří se po pádu enkláv rozhodli pro útěk do nedalekého Srbska. Namísto záchrany je však čekaly internační tábory Šljivovica i Mitrovo Polje, ve kterých mnozí zůstali i po formulaci a podpisu mírového dohody v Daytonu na podzim roku 1995. Vězni byli ze strany dozorců, které zaměstnávalo srbské ministerstvo vnitra, soustavně vystavováni hladu a nemocem, četní z nich byli mučeni a sexuálně zneužíváni, několik z nich tvrdé podmínky nepřežilo.
Za vlády Slobodana Miloševićova bylo jakékoli soudní projednávání zločinů v internačních táborech nemyslitelné. Teprve až po změně režimu roku 2000 bylo možné uvažovat o nápravě křivd, ale většina státních žalobců a soudců, namnoze spojených s bývalou mocenskou garniturou, nebyla ochotná dobrat se spravedlnosti. Teprve až v posledních letech bylo možné znovu otevřít staré případy bezpráví na nesrbských civilistech. Případ Muja Vatreši bezpochyby inspiruje i další poškozené.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.