Vládu v Srbsku sestaví pokrokáři, socialisté a regionalisté

Zástupci tří srbských stran, Srbské pokrokové strany (SNS), Socialistické strany Srbska (SPS) a Sjednocených regionů Srbska (URS), 10. července podepsali dohodu o sestavení nové vlády. Ta vznikne pravděpodobně do 23. července a bude mít 15 ministerstev, z nichž 8 obsadí SNP, 5 koalice kolem SPS a 2 URS. Parlamentní většina se bude opírat o podporu 133 poslanců z celkových 250.

Premiérem se s největší pravděpodobností stane Ivica Dačić, předseda Socialistické strany Srbska, která v květnových volbách skončila se ziskem 14,5 % na třetím místě. Dačić, donedávna ministr vnitra a vicepremiér, se nedohodl na pokračování koalice s Demokratickou stranou bývalého prezidenta Borise Tadiće a dal přednost spolupráci s dosud opoziční SNP. Nejsilnější parlamentní hnutí, pokrokáři, přitom nemá přímou vládní zkušenost, a tak ambicióznímu Dačićovi přenechalo roli premiéra.

Nová vláda Srbsko nasměruje více doprava, což se okamžitě projevilo v přístupu k Vojvodině. Tato autonomní oblast přišla o zvláštní status za vlády Sloboda Miloševiće roku 1990, jehož politiku do značné míry stále hájí Socialistická strana Srbska. Po dvaceti letech bylo Vojvodině samosprávné postavení navráceno, ale oproti minulosti ve značně okleštěné míře. Již den po dohodě o nové vládě ústavní soud Srbska, zřejmě na politickou objednávku, samosprávu Vojvodiny dále omezil. Autonomní oblast přišla o možnost zastoupení v Bruselu, dále nesmí otevírat regionální kanceláře v zahraničí a Novi Sad už není hlavním městem provincie, ale pouze administrativním centrem. Evidentní atak na samosprávu Vojvodiny má zřejmě příčinu v personálním obsazení místních orgánů, kterým dominuje Demokratická strana.

Od nové vlády není možné očekávat zázračné oživení skomírající ekonomiky. I navzdory slibům na velké investiční záměry nedojde, Srbsko je přespříliš zadlužené a investiční klima v jihovýchodní Evropě není zrovna ideální. Další propad životní úrovně a zvyšování nespokojenosti s vládnoucí garniturou bude nový kabinet kompenzovat v jiných oblastech, pravděpodobně v zahraniční politice – a to ve vztahu ke Kosovu a Bosně a Hercegovině – a utužováním kontroly nad státem.