Karel Pařík, český architekt Sarajeva

Balkánský poloostrov dosud neměl architekta, který by svou prací změnil charakter celého jednoho města – tedy s výjimkou sem došlého Karla Paříka. Český rodák z obce Veliš u Jičína se narodil 4. července 1857. Ve Vídni dokončil Střední průmyslovou školu stavební (Baugewerbeschule) a v letech 1878–1882 studoval na tamní Akademii výtvarných umění (Akademie der Bildenden Künste), resp. na zvláštní architektonické škole, kterou vedl vídeňský architekt dánského původu Theophil von Hansen (1813–1891). Dalším významným učitelem a architektem, který mladého Paříka během studií ovlivnil, byl Fridrich Schmidt (1825–1891).

Sarajevská radnice byla po 22 letech nákladné rekonstrukce otevřena letos

Schmidt byl poradcem tehdejšího rakousko-uherského ministra financí a zároveň guvernéra Bosny a Hercegoviny Benjámina Kállaye (1839–1903), který se rozhodl v Sarajevu postavit novou správní budovu, a tak mu doporučil nadějného mladého architekta chorvatského původu Josipa Vancaše (1859–1932). Vancaš nabídku přijal a ke spolupráci přizval svého spolužáka Karla Paříka.

Dnes sarajevská Akademie výtvarných umění, původně evangelický kostel

Pařík s Vancašem do Sarajeva přijeli začátkem roku 1884 a hned se ujali práce na první budově Zemské vlády Bosny a Hercegoviny (1884–1887, dnes známé jako Zgrada Zemaljske vlade I). V témže roce započali s výstavbou městského katolického chrámu – Katedrály srdce Ježíšova (1884–1889 Katedrala Srca Isusova). Následujícího léta jim přibyla další zakázka, palác islámské nadace (1886 Vakufska palata). Roku 1886 je Paříkovi nabídnuto místo ve Stavebním odboru Zemské vlády, a tak se rozhodne trvale přesídlit na Balkán.

Dnes Národní divadlo v Sarajevu, původně víceúčelový Společenský dům

Pařík se od roku 1884 do své smrti autorsky podílel na vzniku přinejmenším 117 projektů, z nichž se prokazatelně realizovalo 95. Je autorem většiny městotvorných staveb v bosenskohercegovské metropoli; projektoval budovy škol různých konfesí a oborů (např. 1887–1888 Šerijatska sudačka škola a 1889–1890 Viša gimnazija), velkolepou sarajevskou radnici (1892–1894 Vijećnica, projekt upravil Alexander Wittek a dokončil Ćiril Iveković) a věznici (1892–1893), místní obdobu národního muzea (1909−1913 Zemaljski muzej) a budoucí národní divadlo (1898 Društveni dom), sídla rozličných úřadů, kasárna, nemocnice, hotely, banky, obytné komplexy a církevní stavby – kostely, mešity i synagogy. Po první světové válce zůstal v Sarajevu a pokračoval ve své práci, i když v menším rozsahu než dříve a často na odlehlých lokalitách. Od 20. let projektoval zejména kostely a církevní objekty, s nimiž mu pomáhal jeho syn Marijan. Většinu staveb vytvořil v některém z historizujících slohů. Uznávaný architekt zemřel 16. června 1942 v Sarajevu. Jeho neocenitelný přínos modernizaci a europeizaci Sarajeva byl však brzy zapomenut.

Zemské muzeum, po Athénách nejstarší účelová muzeální budova na Balkáně

Paříka znovu objevili až mladí bosenští nadšenci do architektury na počátku 90. let 20. století a opětovně po devastující válce Jiří Kuděla, v letech 2005–2009 český velvyslanec v Bosně a Hercegovině. Roku 2007 se v Sarajevu otevřela výstava věnovaná životu a dílu Karla Paříka, která následně putovala po mnohých bosenskohercegovských městech. Následujícího roku Sarajevo po architektovi pojmenovalo jedno menší náměstí v centru města. O agilním Čechovi vznikla rovněž kniha: Karel Pařík. Architekt evropského Sarajeva (2012), jejímiž autory jsou Jan Boněk, Branka Dimitrijevićová a Jiří Kuděla. Více informací o architektovi lze najít na stránce www.karloparzik.com

Dnes budova rektorátu a právnické fakulty v Sarajevu, původně justiční palác

V Bosně a Hercegovině našli uplatnění také další čeští architekti. Byl mezi nimi František Blažek (1863–1944), tvůrce Mostarského gymnázia, a Karel Pánek (1860–?). Osudu českých stavitelů se věnoval pořad České televize Šumná města.