Rusko údajně všem bosenskohercegovským institucím odpovědným za kontrolu vývozu zbraní poslalo dopis, v němž upozorňuje na neblahé důsledky, pokud schválí prodej zbraní na Ukrajinou. Moskva uvádí, že pokud její západní soused získá objednanou vojenskou techniku, Bosna a Hercegovina letos zůstane bez dodávek zemního plynu a navíc bude muset okamžitě splatit dluh za odběr této suroviny ve výši 102 milionů marek (1,45 mld. Kč), který má vůči ruskému dodavateli. Bosenskohercegovský velvyslanec v Rusku Ivan Barbić mimoto obdržel úřední list, ve kterém Moskva hrozí dodatečným zvýšením cen zemního plynu.
V reakci na to bosenskohercegovské úřady odmítly vydat povolení pro vývoz zbraní na Ukrajinu společnosti Unis Group v celkové hodnotě 10 milionů marek (142 mil. Kč). Unis Group okamžitě zareagovala podáním žaloby na všechny dotčené orgány státní správy, jelikož i přes dřívější ujištění a přísliby kladného vyřízení její žádost byla bez vysvětlení zamítnuta. Konečné rozhodnutí zřejmě vydá až tříčlenné předsednictvo (prezídium), do jehož kompetence mimo jiné spadá i zahraniční politika.
Bosna a Hercegovina je od ukončení válečného konfliktu roku 1995 rozdělena na tři samosprávné celky, přičemž Republika Srbská zastává postoje výrazně proruské, Federace Bosny a Hercegoviny proevropské nebo proamerické a Distrikt Brčko se k mezinárodní politice nevyjadřuje. Činnost celostátních orgánů je ze zákona přímo závislá na konsensu prvních dvou entit; a pokud se tyto v některých otázkách neshodnou, úřadům nezbývá než se zdržet jakékoli jednostranné aktivity.
Z masového hrobu Rudnica na jihu Srbska bylo dosud exhumováno a identifikováno 53 těl kosovských Albánců, které povraždily ozbrojené složky Jugoslávie na jaře roku 1999. Podle informací neziskové organizace Fond za humanitarno pravo za masakrem stojí 37. motorizovaná brigáda Armády Jugoslávie, v jejímž čele stál současný náčelník generálního štábu Armády Srbska Ljubiša Diković.
Politické vedení Srbska se za generála Dikoviće jednoznačně postavilo a o jeho odchodu z funkce nechce ani slyšet. Vicepremiér a ministr zahraničí Ivica Dačić jakékoli pochybnosti o morální integritě vojenského velitele odmítl a interpretoval je jako přímý útok proti Armádě Srbska i samotnému Srbsku. Dačić je přitom prvním mužem Socialistické strany Srbska (SPS), kterou založil a dlouhá léta vedl autoritář Slobodan Milošević. SPS jako někdejší vládnoucí strana nese politickou odpovědnost za destabilizaci Kosova a následně i za vedení krvavé války proti albánské menšině.
Zabití Albánští civilisté pocházeli z kosovských obcí Rezala, Stari Čitakovac, Donji Zabelj a Glavno Selo a jejich těla byla po válce přenesena do Srbska, aby je už nikdo nemohl nalézt. Nejmladší oběť měla 14 let a nejstarší 87, bez výjimky se jednalo o chlapce a muže. Sama Rudnica se nachází pouhé 2 kilometry od hraniční linie s Kosovem.
Během války v Kosovu od února 1998 do června 1999 přišlo o život 13 526 lidí, z toho 76 % Albánců a 21 % Srbů. Zvláště v první polovině roku 1999 docházelo k četným masakrům civilistů na obou znepřátelených stranách.
Předseda neparlamentní Srbské radikální strany Vojislav Šešelj se po více než jedenácti letech strávených ve vazební věznici Mezinárodního soudního tribunálu pro bývalou Jugoslávii vrátil bez rozsudku do Srbska. Soudní proces byl přerušen kvůli zhoršení jeho zdravotního stavu. Přesná diagnózna veřejnosti nebyla sdělena, spekuluje se ale, že politik trpí rakovinou jater.
Šešelj se narodil roku 1954 v Sarajevu. V rodném městě dokončil základní studia práv, magisterský a doktorský titul nato obdržel v hlavním městě Bělehradě. Během svého působení v akademické sféře se opakovaně dostával do konfliktu se svými nadřízenými, když veřejně upozorňoval na jejich nekompetentnost a protekci ze strany republikových komunistických funkcionářů. Po několikerém pokusu profesně zakotvit v Bosně a Hercegovině byl roku 1984 po štvavé kampani, v níž byl obviňován ze srbského nacionalismu, uvězněn a poté nepřímo vyhnán do Srbska. V 80. letech zakotvil v Bělehradě, kde udržoval blízké styky s mluvčími probouzejícího se srbského nacionalismu, mj. Dobricou Ćosićem a Vukem Draškovićem.
Vládnoucími kruhy zavrhovaný Šešelj na počátku 90. let, kdy byla obnovena svobodná politická soutěž, nečekaně vstoupil do politiky. S Vukem Draškovićem založil Srbské hnutí obnovy (SPO), které ostře vystupovalo proti komunistické minulosti a hlásalo vyhraněný nacionalismus. Po názorových neshodách posléze založil a vedl militantně nacionalistickou Srbskou radikální stranu. První volby roku 1990 ovšem drtivě opanoval představitel komunistické nomenklatury Slobodan Milošević, Šešeljova politická platforma zcela propadla. V dalších letech ale dokázal oslovit voliče o poznání úspěšněji, radikálové se stali druhou nejsilnější politickou stranou, bez jejichž více či méně viditelné podpory by Slobodan Miloševiće nemohl na politické scéně dlouhodobě existovat. V roli předsedy strany a vůdce samozvaných ozbrojenců (četniků) Šešelj morálně zaštiťoval a prováděl etnické čistky v Srbsku, Chorvatsku a Bosně a Hercegovině.
Po svržení Slobodana Miloševiće roku 2000 Srbská radikální strana ztratila velkou část svých podporovatelů, ale zanedlouho byla ještě silnější než dříve; dvakrát za sebou vyhrála volby, ale kvůli své kontroverzní pověsti, populistickému vystupování, antievropské a antiamerické rétorice nikdy nevstoupila do vlády. Následně roku 2008 dosáhla svého maxima se ziskem 29,5 % hlasů, poté ale přišel dramatický pád.
Roku 2003 totiž Haagský tribunál proti Šešeljovi vznesl obvinění z válečných zločinů. Ten se jako jeden z mála srbských činitelů rozhodl dobrovolně odcestovat do Nizozemska a svou čest hájit otevřeně a bez materiální podpory srbského vedení. Soudní řízení bylo zahájeno o čtyři roky později. Šešelj svou stranu vedl i z vězení, ale nesmlouvavý přístup roku 2008 partaj natolik rozklížil, že z ní odešla většina starých členů a ti pak založili Srbskou pokrokovou stranu. Smířliví pokrokáři následně roku 2012 vyhráli volby a poprvé sestavili vládní koalici. Radikálové se do sněmovny už neprobojovali a od té doby setrvávají na okraji zájmu veřejnosti.
Šešelj okamžitě po návratu zahájil ostré slovní výpady proti celému vládnoucímu establishmentu. Kritikou nešetří ani své bývalé nejbližší spolupracovníky, dnes prezidenta Tomislava Nikoliće a premiéra Aleksandra Vučiće. Na chování viditelně zesláblého politika je patrné, jak dlouho pobýval v izolaci mimo Srbsko a již plně nechápe nálady většiny srbské společnosti, která za více než deset let od jeho uvěznění prošla zásadní proměnou. Srbové na výjimky od své politické reprezentace nechtějí slyšet hřmotná nacionalistická hesla a zlomyslné výhrůžky, ale rady a pomoc při řešení své nelehké sociální situace. Vojislav Šešelj tak více než vůdce chybějící politické opozice působí jako pohrobek tragických 90. let.
Chorvatská protikorupční policie (PNUSKOK) v neděli večer zatkla záhřebského starostu Milana Bandiće a několik dalších vlivných osob z podniků spravujících městský majetek. Kontroverzní politik, pověstný svým nevybíravým chováním, stál v čele chorvatské metropole v letech 2000–2002 a poté nepřetržitě od roku 2005. Původem Hercegovec byl členem dnes vládnoucí Sociálně demokratické strany, ale od roku 2009, kdy proti vůli čelných orgánů partaje neúspěšně kandidoval na prezidenta, působil jako nezávislý. Během své kariéry byl opakovaně podezříván z korupce a nehospodárného nakládání s veřejným majetkem.
U příležitosti 70. výročí osvobození města od nacistické okupace se v Bělehradě uskutečnila vojenská přehlídka. Co do počtu účastníků a nasazené techniky se jednalo o největší vojenské defilé od 80. let 20. století. Slavnostního programu se zúčastnil i ruský prezident Vladimír Putin, což se vzhledem k jeho postojům v ukrajinské krizi u západních politiků nesetkalo s pochopením.
Kvalifikační zápas na Mistrovství Evropy ve fotbale roku 2016 mezi Srbskem a Albánií na bělehradském stadionu FK Partizan skončil rvačkou. Důvodem roztržky bylo narušení hry létajícím dronem, který nesl vlajku nacionalisty propagované Velké Albánie. Na očividnou provokaci zareagoval srbský fotbalista Stefan Mitrović, který prapor okamžitě strhl. Krátce nato ho napadli albánští hráči a ty pak rozvášnění srbští fanoušci. Albánští fotbalisté následně utekli do šaten a pokračování ve hře podmiňovali vyklizením stadionu. Na to však protistrana nepřistoupila. Hlavní sudí, zaskočený vývojem situace, se poté rozhodl hru nadobro ukončit.
Policie po skončení zápasu předvolala k výslechu bratra albánského premiéra Olsi Ramu, v současné době občana USA. Podle některých indicií Rama dron ovládal ze své VIP lóže. K incidentu došlo nedlouho před plánovanou návštěvou albánského ministerského předsedy v Srbsku. Po výbušném zápasu došlo k řadě útoků na obchody vlastněné Albánci v Srbsku a albánské velvyslanectví v Černé Hoře a veřejným pálením srbské vlajky v Kosovu.
Východní Srbsko zasáhly silné deště, které vyvolaly povodně. Voda se vylila ze břehů v povodí Dunaje při hranicích s Rumunskem. Nejvíce zasažený je okres Kladovo. Zvýšenou hladinu hlásí také vodohospodáři na řece Sávě v Chorvatsku.
