Svědectví hrůz války

Projekt BiHMe na svých internetových stránkách představil bezmála sto portrétu svědků a zároveň obětí bosenskohercegovské války z let 1992–1995. Videozáznamy jsou dostupné v HD kvalitě s lokálními a anglickými titulky zde

Srbský hlas pro Kosovo

V neděli 3. října se uskutečnilo první kolo komunálních voleb v Kosovu. Volebního klání se poprvé od vyhlášení nezávislosti zúčastnily i čtyři severokosovské okresy se srbskou většinou, které dosud vládu v Prištině neuznávaly. Podle předběžných údajů nejvíce zastupitelů a předsedů okresů získá opoziční Demokratický svaz Kosova. Definitivního vítěze voleb ale určí až druhé kolo, které se uskuteční v prosinci.

Srbská komunita na jih od řeky Ibar volby přijala za své a na území šesti většinově srbských okresů (Gračanica, Parteš, Ranilug, Klokot, Štrpce a Novo Brdo) vyjádřila masovou podporu Bělehradem protěžované koalici „Srpska“ nebo Samostatné liberální straně. Naopak Srbové v severních okresech (Severna Mitrovica, Zubin Potok, Zvečan a Leposavić) byli k volbám více skeptičtí, nicméně na doporučení srbské vlády přece jen k volebním urnám v menší míře dorazili. Před volebními místnostmi ale museli čelit verbálním útokům nesmiřitelných radikálů. Některé volební místnosti na severu byly kvůli incidentům dokonce předčasně uzavřeny. Nejprve se spekulovalo, že komunální volby budou anulovány, ústřední volební komise ale nakonec rozhodla, že se zopakují jen ve čtyřech severokosovských okresech. Volební účast byla na evropské poměry celkem standardní, a to 45,79 % bez severokosovských okresů.

Sečteno, a nepodtrženo

Statistický úřad Bosny a Hercegoviny zveřejnil předběžné údaje ze sčítání lidu, které proběhlo v říjnu tohoto roku. Nepotvrzené údaje hovoří o tom, že zemi v daný čas obývalo 3 791 622 lidí, z toho 2 371 603 (62,5 %) ve Federaci Bosny a Hercegoviny, 1 326 991 (35,0 %) v Republice Srbské a 93 028 (2,5 %) v Distriktu Brčko. Srovnáme-li čísla s posledním censem z roku 1991, kdy balkánská republika vykázala 4 377 033 obyvatel, dojdeme ke zjištění, že za dvaadvacet let země přišla o 585 411 lidí. Na vině je tu především válka z let 1992–1995, která si vyžádala nejméně 93 837 přímých obětí, a masivní vystěhovalectví s ní spojené. Do součtu byli zahrnuti i občané, kteří dočasně pobývají v zahraniční.

Prezentované údaje v zásadě odpovídají statistickým odhadům, které provádějí autonomní statistické úřady Federace Bosny a Hercegoviny a Republiky Srbské. Ověřené údaje ze sčítání budou publikovány od července 2014 do července 2016.

vybraná města a okresy Bosny a Hercegoviny (1991 / 2013)
Sarajevo 361 735, ve starých hranicích 527 049 / 291 422, ve starých hranicích 491 845
Banja Luka 195 692 / 199 191
Tuzla 131 618 / 120 441
Zenica 145 517 / 115 134
Bijeljina 96 988 / 114 663
Mostar 126 628 / 113 169
Prijedor 112 543 / 97 588
Brčko 87 627 /  93 028
Doboj 102 549 / 77 223, ve starých hranicích 92 498

DAFilms.cz uvede cenami ověnčenou Epizodu ze života sběrače železa

Film oceněný Velkou cenou Berlinale 2013 uvede DAFilms.cz společně s distribuční společností Artcam v premiéře formátu day and date release ve čtvrtek 24. října. Zcela jedinečně tak diváci mohou ve stejný den sledovat film online, a stejně tak se vydat do některého z českých kin. Zdarma je snímek Epizoda ze života sběrače železa nabízen do neděle 27. října. (odkaz na video)

Skonala Jovanka Brozová

Ve věku nedožitých devětaosmdesáti let zemřela Jovanka Brozová (1924–2013), někdejší manželka dlouholetého jugoslávského premiéra a prezidenta Josipa Broze.

Jovanka Budisavljevićová se narodila 7. prosince 1924 do chudé srbské rodiny v chorvatském regionu Lika. Do jejích dívčích let nečekaně vstoupila druhá světová válka. Po brzkém rozpadu královské Jugoslávie její rodný kraj připadl k fašistickému Nezávislému státu Chorvatsko, který se rozhodl zdejší pravoslavné Srby povraždit, vyhnat či pokatoličtit. Dospívající Jovanka se proto se zápalem přidala k partyzánům, mezi nimiž vynikla jako kurýrka. Později pracovala jako zdravotní sestra. 

S Titem se poprvé setkala během neúspěšného německého výsadku na město Drvar, kde se ukrýval partyzánský generální štáb. Po smrti Brozovy milenky Davorjanky Paunovićové roku 1946 proniká do vůdcova nejbližšího okolí. Zlé jazyky tvrdí, že ji pro Tita osobně vybral jeho nejbližší spolupracovník Aleksandar Ranković. Ať už tomu bylo jakkoli, výsledkem nenadálého sblížení byla tajná svatba, která se uskutečnila v dubnu 1952. Broz zanedlouho oslavil šedesáté narozeniny a Jovance bylo necelých osmadvacet let.

První léta v roli první dámy působila spíše v pozadí, neúčastnila se ani zahraničních návštěv. Poté byla více aktivistická, projevovaly se u ní tendence mluvit do personálního obsazení prezidentské kanceláře a dokonce i velvyslanců. Pro své nekompromisní názory se dostávala do sporů s Brozovými čelnými spolustraníky, kteří jednak žárlili na její postavení, jednak bojovali o postavení po Titově možném skonu. V 70. letech rozpory v prezidentském páru dostoupily vrcholu, Tito roku 1975 opustil jejich bělehradskou rezidenci a přesídlil jinam. Jovanka se v roli první dámy naposledy objevila roku 1977, od té doby žila v nedobrovolné izolaci a pod státním dohledem.

Během Titovy těžké nemoci, jíž 4. května 1980 podlehl, manžela nesměla ani navštívit. Naposledy se s ním rozloučila na pohřební ceremonii. Tři měsíce od prezidentova skonu byla nuceně vystěhována z prezidentského sídla a přestěhována do jiné vily, kde žila v neútěšných podmínkách až do své smrti. Soudružka Jovanka poslední třetinu své životní pouti strávila v roli nedobrovolného disidenta, kterému jsou odpírána i základní lidská práva. Jedinou satisfakci za dlouholeté příkoří, kterou jí nová politická elita Srbska poskytne, je spočinutí vedle Titova sarkofágu v Domě květin nedaleko bývalé prezidentské rezidence.

Socialistické památníky přitahují pozornost

Každá doba má své pomníky, své pověsti, své hrdiny a svá kultovní místa. Socialistická Jugoslávie na památných místech své historie stavěla mohutné giganty ze skla, oceli a betonu, z nichž mnohé je možné navštívit i dnes. Kdysi populární výletní místa dnes zejí prázdnotou a povětšinou zbloudilé výletníky jen tiše upomínají na staré časy, které do budoucnosti hleděly s nadějí a očekáváním.

Přehledné galerie jugoslávských památníků jsou dostupné zde, zde a zde.

Americká velvyslanectví na Balkáně

Spojené státy americké hrají v současné police západního Balkánu dominantní roli, kterou neohrožuje ani Evropská unie, ani Ruská federace. Jestliže rozpad sovětského impéria znamenal postupný útlum americké diplomacie v poválečné Jugoslávii, v polovině 90. let se Američané do regionu vrátili a své postavení a význam upevnili jako nikdy předtím. Jedním z dokladů amerického vlivu jsou i četné zastupitelské úřady, které vznikly v posledních třinácti letech. Pro americká velvyslanectví na území bývalé Jugoslávie je přitom charakteristické:

– výstavba trvá neobvykle dlouho, stavby jsou strohé, ale zato mohutné, pevné a finančně náročné;

– nacházejí se na lukrativních adresách, nejlépe na viditelném a strategickém místě, přičemž v jejich okolí nezřídka bývají centra místní vlády;

– jsou největšími zastupitelskými úřady v zemi, čímž připomínají neokoloniální místodržitelské paláce.

Bělehrad, Bulevar Kneza Aleksandra Karađorđevića 92

Stavba rozsáhlého komplexu začala na jaře roku 2010 a skončila až letos. Její náklady se vyšplhaly na 149 milionů dolarů (asi 2,9 mld. Kč). Velvyslanectví na nové adrese začalo působit od dubna. Areál má rozlohu 41 841 metrů čtverečních. V budovách o ploše 13 900 metrů čtverečních bude pracovat odhadem 500 lidí. Americké velvyslanectví dříve sídlilo v centru města, v lukrativní ulici Kneza Miloša, v níž se nachází řada srbských ministerstev a vláda. Kvůli zhoršené bezpečnostní situaci v Bělehradě, např. roku 2008 se rozvášněný dav srbských nacionalistů po vyhlášení kosovské nezávislosti budovu pokusil zapálit, se začalo uvažovat o přemístění ambasády z exponované části města. Jako nejvhodnější místo se ukázala prestižní čtvrť Dedinje, hned vedle královského paláce rodiny Karađorđevićů, a to konkrétně jihovýchodní část zdejších kasáren. Areál USA koupily od srbské vlády za 15 milionů dolarů (asi 360 mil. Kč) roku 2005. Obecně se má za to, že cena ani zdaleka nereflektovala reálnou tržní hodnotu. Opuštěné sídlo v centru, které Američané získali jako dar roku 1951 od jugoslávských úřadů, je nyní k prodeji za cenu 11 milionů eur (asi 280 mil. Kč). Rozloha pozemku dosahuje 5686 metrů čtverečních a budov odhadem asi 17 000.

Podgorica, Džona Džeksona 2
Velvyslanectví nedaleko paláce prvního černohorského krále Nikoly bylo otevřeno roku 2006, krátce po vyhlášení nezávislosti. Ačkoli budova nepůsobí nijak velkolepě, v provinčně vyhlížející Podgorici je nepřehlédnutelná. Bližší podrobnosti o stavbě a jejích parametrech nejsou veřejně dostupné. V poslední době se kolem ambasády čile stavělo, a to na úkor zdejšího parku. Dá se předpokládat, že nakonec vznikne rozsáhlejší areál o ploše přes 20 000 metrů čtverečních.

Priština, Ahmet Krasniqi

V nejbližší době se začne s výstavbou nového velvyslanectví v těsném sousedství Prištinského zastupitelstva a vojenské základny KFOR a Bezpečnostních sil Kosova. Plocha pozemku se odhaduje na 43 000 metrů čtverečních. Američtí diplomaté nyní sídlí v menší provizorní budově, kterou otevřeli po vyhlášení kosovské nezávislosti roku 2008.

Sarajevo, Roberta C. Frasurea 1

Americké velvyslanectví bylo otevřeno v říjnu 2010 za přítomnosti ministryně zahraničí Hillary Clintonové. Jeho cena se vyšplhala na 120 milionů dolarů (2,3 mld. Kč) a nabízí plochu 11 000 metrů čtverečních. Pozemek Američané o rozloze 44 175 metrů čtverečních koupili roku 2005 od bosenskohercegovské Rady ministrů za 12,868 milionů marek (asi 190 mil. Kč). Proti odkupu protestovali sarajevští vysokoškoláci; v areálu bývalých kasáren Maršála Tita se od konce války počítalo s vybudováním univerzitního kampusu, který tímto přišel o čtvrtinu své zamýšlené plochy. Stavba velvyslanectví byla započata v březnu 2008. V jejím těsném sousedství se nachází bosenskohercegovská vláda a parlament.

Skopje, Samoilova 21
Velkolepý areál amerického velvyslanectví byl slavnostně otevřen v červenci 2009. Jeho celková rozloha dosahuje 44 491 metrů čtverečních, užitné plochy odhadem 13 000 metrů čtverečních pro 300 zaměstnanců. Spojené státy pozemek koupily roku 2004 za 2,5 milionu eur (asi 80 mil. Kč). Stavba byla zahájena o dva roky později. Celkové náklady se odhadují na 60–80 milionů dolarů (1,1–1,5 mld. Kč). Proti výstavbě se postavila celá řada Skopjanů, ti také zorganizovali petici, kterou podepsalo na 15 000 lidí. Komplex se nachází na protáhlé vyvýšenině uprostřed města, na jejímž druhém konci leží skopská dominanta, osmanská pevnost Kale. Hned naproti jsou rovněž bývalé kasárny Maršála Tita, dnes Ilinden.

Záhřeb, Thomasa Jeffersona 2

Velvyslanectví v Chorvatské metropoli bylo otevřeno v červnu 2003 za přítomnosti prezidenta Stjepana Mesiće. Unikátní je pro něj poloha, jelikož se nenachází na žádné lukrativní adrese, ale na jižním předměstí Buzin, zhruba 7 kilometrů od centra. Rozkládá se na ploše 35 149 metrů čtverečních a nabízí 7000 metrů čtverečních užitného prostoru. Jeho stavba trvala dva a půl roku a celkové náklady se vyšplhaly na 69 milionů dolarů (asi 1,9 mld. Kč).