Milo Đukanović se vrací

Předčasné parlamentní volby v Černé Hoře, které se konaly v neděli 14. října, opětovně potvrdily dominantní vliv Mila Đukanoviće na politické dění v této malé balkánské zemi. Koalice Evropská Černá Hora – Milo Đukanović získala 46,3 % hlasů a 39 křesel v 81členném parlamentu, což je oproti minulému hlasování ztráta 9 mandátů, ale vítězství je to více než přesvědčivé. Méně příznivé výsledky ani v nejmenším neohrozily dlouholeté spojenectví Đukanovićovy Demokratické strany socialistů a jeho přívěšků, Sociálně demokratické strany a liberálů. Za ztrátou několika mandátů nestojí tak zmenšená přízeň voličstva, jako odchod několika partnerů z koalice. Bosňácká strana a Chorvatská občanská iniciativa šly do voleb samostatně a slavily úspěch v podobě 3, resp. jednoho poslaneckého křesla. Z dalších stran získaly podporu dosud opoziční koalice Demokratická fronta (23,2 % a 20 mandátů), Socialistická lidová strana (11,2 % a 9 mandátů) a politický nováček, Pozitivní Černá Hora (8,4 % a 7 mandátů). Volební účast dosáhla při soupeření 13 politických subjektů na černohorské poměry solidních 69,4 %.

Předvolební kampaň se jako už tradičně dotýkala témat přibližování k Evropské unii a vztahu k menšinám, zvláště té srbské, návrhů na zlepšení tristních sociálních podmínek občanů bylo pomálu. Více ale než cokoli jiného Černohorce zajímalo, zda se do čela státu vrátí bývalý prezident a premiér Milo Đukanović. Ten sice po dvaceti letech ve vrcholové politice roku 2010 odstoupil z křesla premiéra, ale předsednického křesla v Demokratické straně socialistů se nevzdal a zemi nepřímo vedl i v následujících letech. Đukanović, který se nezměrného vlivu a majetku domohl všemožnými úskoky, směle pokračuje v úsilí zůstat doživotním samovládcem Černé Hory. Všemožné pokusy omezit jeho moc a všudypřítomné nohsledy potrestat za korupci a uzurpování státních úřadů, se neustále míjejí účinkem. Demokratická fronta, vytrvale a nekriticky hájící vše srbské, není schopna Đukanovićovi relevantně konkurovat, Socialistická lidová strana je neustále rozhádaná. Možnou nadějí je Pozitivní Černá Hora, kterou v květnu 2012 založili političtí a ekologičtí aktivisté, ale na to je zatím příliš mladá a nevyzrálá.

Skutečným vítězem voleb jsou některé menšinové strany. Zástupci Bosňáků a Chorvatů se radují, rozhádaní představitelé Albánců počítají ztráty. Nejlepší výchozí pozici má Bosňácká strana, která potenciálně oslovuje až 15 % černohorské populace bosňáckého-muslimského původu. Ta bude chtít z účasti na vládě získat co nejvíce. Tři poslanecké mandáty jí nedávají přílišné šance, ale bez nich je sestavení kabinetu pod vedením Mila Đukanoviće prakticky nemožné. Běžného Černohorce tak po volbách nečeká nic převratného, neustálý boj s rostoucími cenami, nezaměstnaností a dluhy na všech stranách.

Komunální volby v Bosně a Hercegovině nepřinesly nic nového

Bosna a Hercegovina je po všech stránkách rozpolcená, nejednotná, beznadějná země bez jasné vize o své vlastní budoucnosti. Tak se dají ve stručnosti shrnout komunální volby, které v této republice proběhly v neděli 7. října. Hlasování se zúčastnilo 56 % oprávněných voličů z celkově registrovaných 3 096 229. Účast se nepatrně lišila v jednotlivých samosprávních jednotkách; ve Federaci Bosny a Hercegoviny dosáhla 55 %, v Republice Srbské 59 % a Distriktu Brčko 52 %. Vysokou absenci elektorátu lze připsat znechucení lidí ze současné politické situace a také vysokému podílu pracujících občanů v zahraničí. Návštěvnost voleb je zhruba stejná jako v roce 2008.

foto: tisková konference vedení SDA, za pultíkem nová hejtmanka okresu Visoko

Co se týče technických parametrů; volby proběhly ve 140 okresech, vyjma Mostaru, kde nebyly kvůli nevyřešenému statusu města vypsány. Obyvatelstvo mohlo volit přímo okresního hejtmana či starostu a okresní nebo městské zastupitelstvo. Do politického klání se přihlásilo 143 stran a koalic, tudíž výběr byl mimořádně bohatý.

Ve Federaci BaH na území s bosňáckou většinou drtivě zvítězila umírněná nacionálně konzervativní Strana demokratické akce (SDA), v chorvatských oblastech zase dominovalo nacionalistické Chorvatské demokratické společenství (HDZ). Dosud stále nepotvrzené výsledky SDA přisuzují 34 okresních hejtmanů, HDZ 14. O zbylé okresy se podělily bosňácká Sociálně demokratická strana (SDP), Chorvatské demokratické společenství 1990, bosňácký Svaz pro lepší budoucnost Bosny a Hercegoviny (SBBBIH) a četné lokální strany. Potvrzení dominantního postavení SDA z voleb roku 2008 je překvapivé, ale vzhledem k nynější politické situaci je příznačné. Donedávna činorodá koalice SDP-SDA na kantonální, federální a celostátní úrovni se v červnu na podnět nevypočitatelné SDP rozpadla. SDA se ovšem nevzdala svého podílu na moci a kvůli složitému systému vytváření vládní většiny úspěšně blokuje jakoukoli snahu vytlačit ji ze státních úřadů. HDZ si udrželo vůdčí postavení mezi chorvatskými voliči, třebaže jim ve svém programu nenabídlo zhola nic. Vítězství SDA je o to drtivější, že SDP porazila v jejích tradičních baštách, Bihaći a části nového Sarajeva, výrazný bod si připsala i ve většinově chorvatském okresu Vitez.

V Republice Srbské excelovala nacionalistická Srbská demokratická strana (SDS), když narušila dominanci nacionalistického Svazu nezávislých sociálních demokratů (SNSD). SDS předběžně obsadí 27 míst okresních hejtmanů, v roce 2008 měla pouze 13, a SNSD 15, což oproti předchozím volbám znamená ztrátu 26 křesel. Bereme-li v úvahu, že SNSD je ve vládě od roku 2006 a zhruba ve stejném období začal ovládat i většinu okresů, srbské obyvatelstvo je z populistické a nesystémové politiky unavené a žádá si změnu. Zdali mu ji přinese SDS, jejíž rétorika i reálná politika se od SNDS příliš neodlišuje, je těžké odhadnout.

Porážka dosud neotřesitelného SNSD nebude mít faktický žádný dopad, jeho předseda a zároveň prezident Republiky Srbské Milorad Dodik reagoval pouze okamžitým rozpuštěním neúspěšných stranických výborů. Z dlouhodobého hlediska SNSD bude usilovat, zřejmě ještě méně vybíravými způsoby než dosud, udržet moc alespoň v parlamentu a ve vládě Republiky Srbské. Volby v roce 2014 nejsou až zase tak vzdálené. Naopak debakl SDP povede zřejmě k jejímu postupnému pádu na všech úrovních; odchod z celostátní vlády je na spadnutí, v mnoha federálních kantonech již ztratila veškerý vliv, nyní zbývá jen federální nivó. Socialisté, naděje voleb roku 2010, tak promarnili jedinečnou šanci být hybatelem pozitivních změn v Bosně a Hercegovině.

V čele bosenskohercegovských muslimů Husein ef. Kavazović

Nedělní sněm předních muslimských duchovních a učenců z Bosny a Hercegoviny i diaspory v Sarajevu vybral za nového vůdce, reisu-l-ulemu, stařešinu či velikého muftího, islámského společenství Huseina ef. Kavazoviće. Současný tuzlanský muftí byl vybrán hned v prvním kole, když pro něj hlasovalo 240 z 354 přítomných delegátů. Kavazović (*1964) byl mezi kandidáty nejmladší, ale k jeho přednostem patří mimořádná smířlivost a pracovitost. V 80. letech studoval na káhirské univerzitě al-Azhar, v roce 1992 se stal tuzlanským muftím, během válečných let poskytoval útěchu četným uprchlíků a sám byl dokonce vězněn, po konfliktu se energicky pustil do obnovy mešit a dalších islámských objektů po celé východní Bosně. Jeho diecéze je přitom svou rozlohou největší v Bosně a Hercegovině a utrpěla mimořádně vysoké škody. Kavazovićův předchůdce Mustafa ef. Cerić i navzdory své erudici a světové proslulosti po čtrnáct let svého mandátu bosenskohercegovské muslimy spíše rozděloval, než spojoval. Svými arogantními a radikálními projevy vzbuzoval rozpaky na všech stranách. Od Kavazoviće se očekává, že odcházejícího reise v mnoha ohledech překoná, mimo jiné potlačí vliv ortodoxních muslimů, ale v tuto chvíli není možné soudit, zda si důvěru v něj vloženou zaslouží. Mezi sekulárními muslimy je považován za Cerićova člověka, který přinejmenším půjde v jeho výrazných stopách.

Islámské společenství v Bosně a Hercegovině vzniklo jako nezávislá duchovní struktura de facto roku 1878, kdy Rakousko-Uhersko obsadilo tehdy ještě tureckou provincii Bosnu. Po dohodě se sultánem císař František Josef I. získal povolení jmenovat nejvyššího islámského duchovního v zemi, což učinil roku 1882, kdy posvětil volbu (pověření neboli menšuru do roku 1924 uděloval veliký istanbulský muftí) sarajevského muftího Hilmi ef. Omeroviće za nového reise. V tomto roce vznikla také pětičlenná rada, rijaset, jako nejvyšší muslimská náboženská autorita. Rijaset měl vliv na Zemskou vakufskou komisi, která spravovala formou nadace zhruba třetinu půdy v zemi, jmenoval a řídil soudy podle šarí'y v oblasti dědického a rodinného práva a v neposlední řadě dohlížel na muslimské školy, mekteby a medresy. Islámské společenství v letech 1899 až 1910 vedlo poměrně úspěšný boj za větší nezávislost na rakousko-uherských úřadech. Vznik Jugoslávie přinesl ovšem postupné omezování vlivu islámského společenství, organizace nejprve agrární reformou přišla a četné majetky a roku 1930 také o svůj autonomní status. Sídlem nového jugoslávského islámského společenství se po bosenském Sarajevu stal Bělehrad. Během války se organizace islámského společenství v důsledku těžkých bojů a lidských ztrát fakticky rozpadla, zcela nezávisle působily orgány pro bosenské, albánské a turecké muslimy. Po příchodu komunistů k moci se společenství dostalo pod státní dozor, roku 1946 jsou zrušeny autonomní islámské soudy a další islámské spolky a organizace, ženy už se nesmějí zahalovat. Přestože je islámské společenství i nadále silně centralizované, od poloviny 50. let není státní moc již tak represivní. Koncem 80. let většina muslimského obyvatelstva Bosny a Hercegoviny islám již nepraktikuje, ale válka v 90. letech v mnohých z nich probudila touhu vrátit se ke kořenům. Klíčovou roli v tomto procesu hrálo právě znovu ustavené a nezávislé bosenskohercegovské islámské společenství. Přestože na jeho činnost měly a mají vliv politické kruhy, tajná volba reise je světový unikát. Nikde jinde muslimové nemohou sami volit svého duchovního vůdce.

Arabské městečko u Sarajeva

Zastupitelé městečka Hadžići u Sarajeva jednohlasně schválili investiční projekt Sarajevo Resort  na lokalitě Osenik-Tarčin, kde společnost Bosnia for Investment and Development d.o.o. postaví rozsáhlý bytový komplex. Na ploše 160 000 metrů čtverečních má vyrůst 160 objektů až pro 1125 lidí. Výše investice dosáhne zhruba 200 milionů eur a zajistí ji investoři z Kuvajtu. Areál nabídne byty a domy k prodeji a pronájmu, a to především movitým zájemcům ze zemí Perského zálivu, kteří v parných letních měsících vyhledávají útočiště v klimaticky příznivějších oblastech. Bosna a Hercegovina v posledních letech zaznamenává rostoucí příliv turistů z arabských zemí, které láká jednak místní islámské památky, jednak kulturně blízké prostředí.

Ocenění pro Faruka Šehiće

Letošním držitelem literární ceny Meši Selimoviće je bosenskohercegovský spisovatel Faruk Šehić za román Knjiga o Uni (Kniha o Uně). Šehić se narodil roku 1970 v západobosenském Bihaći. Za nedávné války bojoval v řadách Armády BiH a poté se zaměstnal jako novinář. Jeho tvorba, ač je svým rozsahem mimořádné skromná, si získala vřelé sympatie domácího publika i kritiky. Šehić dosud publikoval sbírku poezie Hit depo (2003), krátké povídky Pod pritiskom (2004, Pod tlakem) a výše zmíněný lyrický román  Knjiga o Uni (2011).

Cena Meši Selimoviće, poprvé udělená roku 2002, je součástí Mezinárodního literárního setkání Cum grano salis v severobosenském městě Tuzla. Co do charakteru se jedná o unikátní ocenění, která se zaměřuje na celý srbochorvatský prostor, resp. na jazyky vzniklé po rozpadu jednotného srbochorvatského prostoru. Výběr děl v každé zemi (Bosně a Hercegovině, Černé Hoře, Chorvatsku a Srbsku) provádí jeden z vybraných spisovatelů nebo kritiků, z takto postupujících knih následně pětičlenná komise vybírá pět nejhodnotnějších a posléze i vítěze, který vedle hmotné ceny dostává i finanční odměnu ve výši 3500 eur. V minulosti cenu obdrželi renomovaní autoři jako např. Irfan Horozović, Miljenko Jergović a Mirko Kovač.

V Prijedoru pohřbeno 49 Bosňáků

Na stadionu Vedro polje v západobosenském okresu Prijedor se dnes uskutečnila náboženská ceremonie u příležitosti uložení ostatků 49 bosňáckých civilistů, kteří byli zabiti na začátku války v roce 1992. Mnohé oběti ozbrojeného konfliktu se donedávna nacházely v masových hrobech po celém okrese. Tělesné ostatky byly následně převezeny na osm místních hřbitovů.

V okresu Prijedor před válkou žilo více než 112 000 obyvatel, z toho 44 % Bosňáků, 42 % Srbů a 6 % Chorvatů. V roce 1992 celou oblast obsadila policie a armáda Republiky Srbské a etnicky ji vyčistila. Během brutálních akcí docházelo k masovému vraždění civilistů, ničení kulturních památek a nemovitého majetku. Na mnoha lokalitách vznikly koncentrační tábory (např. Omarska, Keraterm, Trnopolje). Dodnes se pohřešuje na 1200 prijedorských Bosňáků a Chorvatů. V současné době v okresu žije asi 100 000 lidí, z toho 75 % Srbů, zbytek tvoří bosňáčtí a chorvatští navrátilci.

Vládu v Srbsku sestaví pokrokáři, socialisté a regionalisté

Zástupci tří srbských stran, Srbské pokrokové strany (SNS), Socialistické strany Srbska (SPS) a Sjednocených regionů Srbska (URS), 10. července podepsali dohodu o sestavení nové vlády. Ta vznikne pravděpodobně do 23. července a bude mít 15 ministerstev, z nichž 8 obsadí SNP, 5 koalice kolem SPS a 2 URS. Parlamentní většina se bude opírat o podporu 133 poslanců z celkových 250.

Premiérem se s největší pravděpodobností stane Ivica Dačić, předseda Socialistické strany Srbska, která v květnových volbách skončila se ziskem 14,5 % na třetím místě. Dačić, donedávna ministr vnitra a vicepremiér, se nedohodl na pokračování koalice s Demokratickou stranou bývalého prezidenta Borise Tadiće a dal přednost spolupráci s dosud opoziční SNP. Nejsilnější parlamentní hnutí, pokrokáři, přitom nemá přímou vládní zkušenost, a tak ambicióznímu Dačićovi přenechalo roli premiéra.

Nová vláda Srbsko nasměruje více doprava, což se okamžitě projevilo v přístupu k Vojvodině. Tato autonomní oblast přišla o zvláštní status za vlády Sloboda Miloševiće roku 1990, jehož politiku do značné míry stále hájí Socialistická strana Srbska. Po dvaceti letech bylo Vojvodině samosprávné postavení navráceno, ale oproti minulosti ve značně okleštěné míře. Již den po dohodě o nové vládě ústavní soud Srbska, zřejmě na politickou objednávku, samosprávu Vojvodiny dále omezil. Autonomní oblast přišla o možnost zastoupení v Bruselu, dále nesmí otevírat regionální kanceláře v zahraničí a Novi Sad už není hlavním městem provincie, ale pouze administrativním centrem. Evidentní atak na samosprávu Vojvodiny má zřejmě příčinu v personálním obsazení místních orgánů, kterým dominuje Demokratická strana.

Od nové vlády není možné očekávat zázračné oživení skomírající ekonomiky. I navzdory slibům na velké investiční záměry nedojde, Srbsko je přespříliš zadlužené a investiční klima v jihovýchodní Evropě není zrovna ideální. Další propad životní úrovně a zvyšování nespokojenosti s vládnoucí garniturou bude nový kabinet kompenzovat v jiných oblastech, pravděpodobně v zahraniční politice – a to ve vztahu ke Kosovu a Bosně a Hercegovině – a utužováním kontroly nad státem.