Bosna a Srbsko pod vodou

Větší část Bosny čelí povodním, které zemi postihly po několikadenních intenzivních srážkách. Ze svých koryt se vylily řeky Miljacka, Bosna, Lašva a Vrbas ve střední části země, Drina na hranicích se Srbskem a Sáva na hranicích s Chorvatskem. Pod vodou se nacházejí četná města podél vodních toků, mezi nimi sarajevské předměstí Ilidža, dále okresy Zenica, Travnik, Maglaj, Zavidovići, Doboj, Bosanski Šamac, Banja Luka, Modriča, Bratunac, Zvornik, Bijeljina a Brčko. Škody budou mimořádně vysoké s ohledem na skutečnost, že drtivá obyvatel Bosny a Hercegoviny žije podél výše zmíněných řek.

S povodněmi se potýká rovněž sousední Srbsko, kde se vymkly kontrole řeky Ibar, Západní Morava a Sáva a jejich početné přítoky. Akutní nebezpečí hrozí okresům Kraljevo, Valjevo, Užice, Lazarevac, Sremska Palanka, Obrenovac, Paraćin a Jagodina a metropoli Bělehradu. Tisíce lidí byly evakuovány, na 135 000 obyvatel zůstalo bez elektrické energie.

Den mešit

Bosňáci po celém světě dnes vzpomínají na stovky mešit, které byly zničeny během nedávné války. Podle statistik Islámského společenství v Bosně a Hercegovině v letech 1992–1995 bylo zničeno 614 mešit, 218 mesdžidů (modliteben), 69 mektebů (škol), 4 tekije (kláštery), 37 hrobek a 405 dalších objektů náboženské obce.

Mešita v Počitelji, který byl vypálen chorvatskými extremisty roku 1993

Armáda Republiky Srbské nebo prosrbští radikálové zničili 534 mešit, Chorvatská rada obrany, Chorvatská armáda a chorvatští radikálové zbořili dalších 80. Z předválečných 1144 mešit bylo během konfliktu zcela zničeno nebo poškozeno celých 80 %. V poválečném období bylo obnoveno 452 mešit a 64 mesdžidů a dalších 367 mešit a 172 mesdžidů bylo nově postaveno.

Jedním z příkladů tragického osudu mešit je banjalucká Ferhadija ze 16. století, která bude opravena a otevřena ještě letos. Ferhadija byla vyhozena do povětří 7. května 1993 s vědomím bosenskosrbské politické a vojenské elity. Obnova modlitebny byla zahájena roku 2001 i přes silný odpor zdejších nacionalistů.

Pavelić na útěku

Nedávno zveřejněné dokumenty amerických a britských tajných služeb přinesly další podrobnosti o osudu Ante Paveliće, vůdce fašistického Nezávislého státu Chorvatsko (NDH), krátce po konci druhé světové války. Zdá se pravděpodobné, že Pavelić s dalšími pohlaváry NDH utekl ze Záhřebu 6. května 1945. O dva dny později do chorvatské metropole vstoupily první partyzánské jednotky. Pavelić zamířil do blízkého Rakouska, konkrétně do americké okupační zóny, kde se s rodinou ukrýval ve vsi nedaleko Salzburku. Není jasné, zda o jeho pobytu Spojenci věděli či nikoli – objevují se ale spekulace, že byl pod britskou ochranou. Díky skryté identitě se tak uprchlík vyhnul odhalení a vydání do země původů – mnozí jeho následovníci takové štěstí neměli a po repatriaci skončili ve stovkách masových hrobů nebo ve vězení.

Ante Pavelić vlevo, Hitlerův ministr zahraničí Joachim von Ribbentrop vpravo

Poglavnik poté na jaře roku 1946 z alpské republiky utekl coby kněz do Itálie s falešným peruánským pasem, v němž stálo jméno don Pedro Gonner. O rok později se nějaký čas zdržoval v Janově. V Itálii se ihned kontaktoval se spolupracovníky papeže Pia XII., kteří jej ukryli ve Vatikánu. Ostatně sám Pius byl známý svým dvojznačným postojem k italským fašistům a německým nacistům, mnohým z nich po válce přímo či nepřímo pomohl uniknout zaslouženému trestu. A právě během utajovaného pobytu ve Vatikánu roku 1947 američtí a britští agenti usilovali o jeho zatčení, okolnosti jim ale naneštěstí nepřály. Zřejmě na to mělo vliv i zjištění, že Pavelić podstoupil chirurgický zákrok, který sotva přežil.

V listopadu 1948 se štvanci pod maďarským jménem a s pomocí vatikánského pasu a dokladu Červeného kříže podařilo uprchnout do Argentiny. Latinská Amerika se tehdy stala útočištěm celé řady uprchlých fašistů a nacistů (mj. Adolfa Eichmanna a Josefa Mengeleho). Roku 1956 v Argentině spolu s dalšími nohsledy založil Chorvatské osvobozenecké hnutí, které se pro své extremistické názory a nemalou podporu emigrantů dostalo do hledáčku socialistické Jugoslávie. V dubnu 1957 Pavelić o vlásek unikl smrti při atentátu jugoslávské tajné služby. Před hrozícím odhalením a zatčením z argentinské strany utekl do frankistického Španělska, kde 28. prosince 1959 ve věku 70 let zemřel přirozenou smrtí.

Drtivé volební vítězství pokrokářů

Předčasné parlamentní volby v Srbsku, které se uskutečnily v neděli 16. března, s výraznou převahou vyhrála koalice kolem pravicové Srbské pokrokové strany (SNS). Podle předběžných výsledků SNS získala 48,3 % hlasů a 158 (63,2 %) křesel v 250členném jednokomorovém parlamentu, což jí umožní sestavit jednobarevnou vládu. Pokroková strana vznikla roku 2008 odtržením pragmatického křídla od ultranacionalistické Srbské radikální strany Vojislava Šešelje. Jejím předsedou byl zprvu Tomislav Nikolić, po jeho zvolení prezidentem republiky roku 2012 pak Aleksandar Vučić.

Na druhém místě se umístila koalice vedená Socialistickou stranou Srbska (SPS) s 13,5 % neboli 44 poslanci, jejíž ambiciózní předseda Ivica Dačić socialisty vyvlekl z temného Miloševićova stínu, přivedl je do několika minulých vlád a sám dokonce poslední vládě předsedal. Na třetím se umístila Demokratická strana (DS) s 6,0 % a 19 křesly. Její předseda Dragan Đilas, v letech 2008–2013 bělehradský starosta a od roku 2010 předseda DS, tak kvůli své kontroverzní minulostí a nevybíravému chování kdysi úspěšnou stranu přivedl na pokraj zániku. V reakci na špatné volební výsledky Đilas oznámil svou rezignaci. Na čtvrtém místě skončila Nová demokratická strana (NDS) s 5,7 % a 18 mandáty, kterou roku 2014 založil bývalý prezident Boris Tadić po rozchodu se svou domovskou Demokratickou stranou.

Překvapením voleb je propad tradičních stran, Demokratické strany Srbska, Liberálně demokratické strany a Strany sjednocených regionů, když nepřekročily volební 5% census a ocitly se mimo parlamentní půdu. Do sněmovny zamíří ještě zástupci národnostních menšin, 9 poslanců Svazu Vojvodinských Maďarů, 3 poslanci bosňácké Strany demokratické akce a 2 poslanci albánské Strany demokratické akce.

Drtivé vítězství pokrokářů má na svědomí i poměrně nízká volební účast, která se pohybovala kolem 53 %, v dřívějších letech přitom oscilovala mezi 59-61 %. Na slábnoucím zájmu voličů o politiku se podepsal i fakt, že v Srbsku se od roku 2000, kdy padl Miloševićův režim, uskutečnily již šestery parlamentní a prezidentské volby. Městské obyvatelstvo s liberálnějšími názory, které zklamala dlouholetá vláda Demokratické strany, odmítlo přijít k volbám anebo v menší míře uvěřilo chlácholivé rétorice pokrokářů.

Volební výsledek SNS nemá v moderních srbských dějinách obdoby, nejblíže má k volebnímu vítězství Slobodana Miloševiće z roku 1990, který tehdy získal 46,1 % hlasů a díky většinovému systému dokonce tři pětiny parlamentních křesel. Jedno je však jisté, dominance pokrokářů Srbsku nepřinese nijak výrazné změny k lepšímu – vysoká nezaměstnanost neklesne, korupce se nesníží, přístupové rozhovoru s EU nezrychlí. I navzdory reformnímu étosu SNS nechce a zřejmě ani nedovede Srbsko modernizovat, vláda jedné strany je spíše rizikem, s nímž má země četné nedobré zkušenosti, ale z něhož nebyla schopna se poučit.

Chorvatský expremiér Sanader odsouzen

Ivo Sanader byl po dvouletém řízení u Župního soudu v Záhřebu odsouzen k devíti letům odnětí svobody a náhradě škody ve výši 15 milionů kun (asi 2 milionů eur). Škoda bude uhrazena ze zablokovaných účtů celé jeho rodiny. Soud zároveň odsoudil jeho někdejší domovskou stranu, Chorvatské demokratické společenství (HDZ), z korupce a uhrazení škody ve výši 17 milionů kun. Kdysi vlivný politik v letech 1994–1995 přijal úplatek 7 milionů rakouských šilinků od Hypo Group Alpe Adria banky za zprostředkování státní půjčky a dalších 10 milionů eur od maďarského koncernu MOL při převzetí naftařské společnosti INA roku 2008.

Ivo Sanader byl v letech 1993–1995 a znovu 1996–2000 náměstkem chorvatského ministra zahraničí, dále v letech 2000–2009 působil jako předseda HDZ po zesnuvším autoritářském prezidentovi Franju Tuđmanovi a konec v letech 2003–2009 podvakrát zastával post předsedy vlády. Sanader nečekaně rezignoval na post premiéra i předsedy strany v červenci 2009. Své rozhodnutí si krátce nato rozmyslel, návrat do vedení HDZ se mu ale nezdařil, počátkem roku 2010 byl dokonce ze strany vyloučen. V prosinci 2010 státní zastupitelství požádalo chorvatský parlament o jeho vydání, a než se tak stalo, Sanader uprchl do Rakouska. Zde byl krátce nato zadržen a v červenci 2011 vydán do vlasti. Orgány činné v trestním řízení poté bývalého premiéra obvinily z řady trestných činů.

Mapa válečných zločinů

V Bosně a Hercegovině vznikla pod hlavičkou organizace OECD interaktivní mapa, která ukazuje místa válečných zločinů a odsouzených zločinců z let 1992–1995. Pro více informací klikněte zde.

Občanská vzpoura v Bosně

V řadě měst po celé Bosně a Hercegovině proběhly demonstrace nespokojených občanů proti neschopné a zkorumpované politické reprezentaci. Demonstranti vinili politiky na všech úrovní z vysoké nezaměstnanosti, korupce, tunelování kdysi úspěšných státních podniků a přepychového života státní administrativy.

Protesty začaly ve středu 5. února v Tuzle, kde stovky nezaměstnaných přišly demonstrovat před vládní budovu regionální samosprávy, tj. Tuzlanského kantonu. Následně došlo ke střetu s policií, iniciovaného zřejmě bezpečnostními složkami, který si vyžádal 23 zraněných osob, z toho 5 policistů. 

Demonstrace se druhého dne rozšířily do dalších administrativních center Federace Bosny a Hercegoviny, konkrétně Sarajeva, Zenice, Bihaće a Mostaru.

V pátek občanská vzpoura eskalovala. Radikální mladíci za přihlížení asi 6000 demonstrantů vnikli do vládní budovy Tuzlanského kantonu a začali ji demolovat. Nakonec objekt zapálili. Řádění se nevyhnula ani budova městského zastupitelstva a kantonálního soudu. Obdobný scénář se odehrál v Sarajevu, kde chuligáni vzali útokem budovy předsednictva (kolektivního prezídia), ministerstva zahraničí, vlády kantonu a radnice, které se nacházejí přímo v centru města. V Mostaru, Bihaći a Zenici radikálové vnikli do sídel Hercegovsko-neretvanského, Unsko-sanského a Zenicko-dobojského kantonu a zdemolovali je. V Mostaru rozvášněný dav zaútočil na městské zastupitelstvo a kanceláře Strany demokratické akce a Chorvatského demokratického společenství, dvou znepřátelených nacionalistických stran, které městu vládnou po více než dvě desetiletí. Několik tisíc demonstrantů obklíčilo i vládu Distriktu Brčko, zde ale k výtržnostem nedošlo.

Občané se shromáždili i v Bugojnu, Travniku, Jajce, Visokém, Gračanici, Sanském Mostu, Cazinu, Živinice, Goražde, Orašje, Srebrniku, Prozoru, Maglaji, Tešnji, Kalesiji a Bosenské Krupě. V Republice Srbské protesty nevyvolaly téměř žádný ohlas, menší shromáždění se uskutečnila jen Prijedoru a Banja Luce.

Politici, proti nimž byl hněv občanů namířen, se zřekli jakékoli odpovědnosti nebo se odmítli k situaci vyjadřovat. Mnozí byli zřejmě evakuováni na bezpečnější místa.

Policejní síly si zprvu nevěděly rady a přenechaly iniciativu demonstrantům, jejichž radikální složky neváhaly ničit automobily, kamenovat a zapalovat budovy a rabovat obchody. Proti rozvášněným davům teprve až v nočních hodinách razantně zasáhla sarajevská policie. V Tuzle po opadnutí bojovné nálady demonstranti začali pomáhat hasičům a policistům s odklízením škod. 

Zdravotnická zařízení v Sarajevu ošetřila 121 osob, z toho 101 policistů. V Tuzle zdravotníci pomohli 25 lidem, z toho 13 policistům.

Jedinou reakcí mocenské elity byla okamžitá rezignace sociálně demokratického premiéra Tuzlanského kantonu Seada Čauševiće a jeho vlády, ta ale demonstranty nijak neuspokojila. V nočních hodinách neformální vůdci demonstrantů na sociálních sítích předložili své požadavky, v nichž kromě jiného vyzvali k ustavení úřednické vlády a vyšetření korupčních afér v místních státních podnicích. Sociálně demokratický premiér Unsko-sanského kantonu ze strachu utekl s rodinou do Chorvatska. Svou rezignaci na nejbližší schůzi potvrdil i sociálně demokratický premiér Zenicko-dobojského kantonu Munib Husejnagić.

Více dokumentačního materiálu naleznete na www.slobodnaevropa.org

***

SOBOTA
Na post starosty Nového Travniku rezignoval Refik Lendo ze Strany demokratické akce. Dále odstoupil premiér Kantonu Sarajevo Suad Zeljković z téže partaje. V Sarajevu a Bihaći se uskutečnila menší protestní shromáždění.

NEDĚLE
Ředitel pro koordinaci policejních orgánů Bosny a Hercegoviny Himzo Selimović se vzdal funkce. V Sarajevu, Tuzle a Bihaći se opětovně sešly stovky demonstrantů. Mostar nečekaně navštívil chorvatský premiér Zoran Milanović.

PONDĚLÍ
Z funkce odstoupil sociálně demokratický premiér Unsko-sanského kantonu Hamdija Lipovača. V Sanském Mostu demonstrovalo asi 400 lidí, v Dolním Vakufu zhruba 600, několik stovek občanů se sešlo v Kalesiji a Cazinu, kolem 1000 v Bugojnu, Mostaru, Zavidovići a Zenici. Premiér Zenicko-dobojského kantonu dnes s celou vládou rezignoval, jak slíbil v pátek. Odhadem 3000 demonstrantů znovu obklíčily radnici v Brčku, poté co starosta odmítl rezignovat. Stovky demonstrantů v Sarajevu se znovu sešly před budovou parlamentu Federace BaH a celostátního předsednictva, kde žádali rezignaci federálního premiéra Nermina Nikšiće a jeho kabinetu. Ministerský předseda odchod z funkce rezolutně odmítl.