Chorvatský expremiér Sanader odsouzen

Ivo Sanader byl po dvouletém řízení u Župního soudu v Záhřebu odsouzen k devíti letům odnětí svobody a náhradě škody ve výši 15 milionů kun (asi 2 milionů eur). Škoda bude uhrazena ze zablokovaných účtů celé jeho rodiny. Soud zároveň odsoudil jeho někdejší domovskou stranu, Chorvatské demokratické společenství (HDZ), z korupce a uhrazení škody ve výši 17 milionů kun. Kdysi vlivný politik v letech 1994–1995 přijal úplatek 7 milionů rakouských šilinků od Hypo Group Alpe Adria banky za zprostředkování státní půjčky a dalších 10 milionů eur od maďarského koncernu MOL při převzetí naftařské společnosti INA roku 2008.

Ivo Sanader byl v letech 1993–1995 a znovu 1996–2000 náměstkem chorvatského ministra zahraničí, dále v letech 2000–2009 působil jako předseda HDZ po zesnuvším autoritářském prezidentovi Franju Tuđmanovi a konec v letech 2003–2009 podvakrát zastával post předsedy vlády. Sanader nečekaně rezignoval na post premiéra i předsedy strany v červenci 2009. Své rozhodnutí si krátce nato rozmyslel, návrat do vedení HDZ se mu ale nezdařil, počátkem roku 2010 byl dokonce ze strany vyloučen. V prosinci 2010 státní zastupitelství požádalo chorvatský parlament o jeho vydání, a než se tak stalo, Sanader uprchl do Rakouska. Zde byl krátce nato zadržen a v červenci 2011 vydán do vlasti. Orgány činné v trestním řízení poté bývalého premiéra obvinily z řady trestných činů.

Mapa válečných zločinů

V Bosně a Hercegovině vznikla pod hlavičkou organizace OECD interaktivní mapa, která ukazuje místa válečných zločinů a odsouzených zločinců z let 1992–1995. Pro více informací klikněte zde.

Občanská vzpoura v Bosně

V řadě měst po celé Bosně a Hercegovině proběhly demonstrace nespokojených občanů proti neschopné a zkorumpované politické reprezentaci. Demonstranti vinili politiky na všech úrovní z vysoké nezaměstnanosti, korupce, tunelování kdysi úspěšných státních podniků a přepychového života státní administrativy.

Protesty začaly ve středu 5. února v Tuzle, kde stovky nezaměstnaných přišly demonstrovat před vládní budovu regionální samosprávy, tj. Tuzlanského kantonu. Následně došlo ke střetu s policií, iniciovaného zřejmě bezpečnostními složkami, který si vyžádal 23 zraněných osob, z toho 5 policistů. 

Demonstrace se druhého dne rozšířily do dalších administrativních center Federace Bosny a Hercegoviny, konkrétně Sarajeva, Zenice, Bihaće a Mostaru.

V pátek občanská vzpoura eskalovala. Radikální mladíci za přihlížení asi 6000 demonstrantů vnikli do vládní budovy Tuzlanského kantonu a začali ji demolovat. Nakonec objekt zapálili. Řádění se nevyhnula ani budova městského zastupitelstva a kantonálního soudu. Obdobný scénář se odehrál v Sarajevu, kde chuligáni vzali útokem budovy předsednictva (kolektivního prezídia), ministerstva zahraničí, vlády kantonu a radnice, které se nacházejí přímo v centru města. V Mostaru, Bihaći a Zenici radikálové vnikli do sídel Hercegovsko-neretvanského, Unsko-sanského a Zenicko-dobojského kantonu a zdemolovali je. V Mostaru rozvášněný dav zaútočil na městské zastupitelstvo a kanceláře Strany demokratické akce a Chorvatského demokratického společenství, dvou znepřátelených nacionalistických stran, které městu vládnou po více než dvě desetiletí. Několik tisíc demonstrantů obklíčilo i vládu Distriktu Brčko, zde ale k výtržnostem nedošlo.

Občané se shromáždili i v Bugojnu, Travniku, Jajce, Visokém, Gračanici, Sanském Mostu, Cazinu, Živinice, Goražde, Orašje, Srebrniku, Prozoru, Maglaji, Tešnji, Kalesiji a Bosenské Krupě. V Republice Srbské protesty nevyvolaly téměř žádný ohlas, menší shromáždění se uskutečnila jen Prijedoru a Banja Luce.

Politici, proti nimž byl hněv občanů namířen, se zřekli jakékoli odpovědnosti nebo se odmítli k situaci vyjadřovat. Mnozí byli zřejmě evakuováni na bezpečnější místa.

Policejní síly si zprvu nevěděly rady a přenechaly iniciativu demonstrantům, jejichž radikální složky neváhaly ničit automobily, kamenovat a zapalovat budovy a rabovat obchody. Proti rozvášněným davům teprve až v nočních hodinách razantně zasáhla sarajevská policie. V Tuzle po opadnutí bojovné nálady demonstranti začali pomáhat hasičům a policistům s odklízením škod. 

Zdravotnická zařízení v Sarajevu ošetřila 121 osob, z toho 101 policistů. V Tuzle zdravotníci pomohli 25 lidem, z toho 13 policistům.

Jedinou reakcí mocenské elity byla okamžitá rezignace sociálně demokratického premiéra Tuzlanského kantonu Seada Čauševiće a jeho vlády, ta ale demonstranty nijak neuspokojila. V nočních hodinách neformální vůdci demonstrantů na sociálních sítích předložili své požadavky, v nichž kromě jiného vyzvali k ustavení úřednické vlády a vyšetření korupčních afér v místních státních podnicích. Sociálně demokratický premiér Unsko-sanského kantonu ze strachu utekl s rodinou do Chorvatska. Svou rezignaci na nejbližší schůzi potvrdil i sociálně demokratický premiér Zenicko-dobojského kantonu Munib Husejnagić.

Více dokumentačního materiálu naleznete na www.slobodnaevropa.org

***

SOBOTA
Na post starosty Nového Travniku rezignoval Refik Lendo ze Strany demokratické akce. Dále odstoupil premiér Kantonu Sarajevo Suad Zeljković z téže partaje. V Sarajevu a Bihaći se uskutečnila menší protestní shromáždění.

NEDĚLE
Ředitel pro koordinaci policejních orgánů Bosny a Hercegoviny Himzo Selimović se vzdal funkce. V Sarajevu, Tuzle a Bihaći se opětovně sešly stovky demonstrantů. Mostar nečekaně navštívil chorvatský premiér Zoran Milanović.

PONDĚLÍ
Z funkce odstoupil sociálně demokratický premiér Unsko-sanského kantonu Hamdija Lipovača. V Sanském Mostu demonstrovalo asi 400 lidí, v Dolním Vakufu zhruba 600, několik stovek občanů se sešlo v Kalesiji a Cazinu, kolem 1000 v Bugojnu, Mostaru, Zavidovići a Zenici. Premiér Zenicko-dobojského kantonu dnes s celou vládou rezignoval, jak slíbil v pátek. Odhadem 3000 demonstrantů znovu obklíčily radnici v Brčku, poté co starosta odmítl rezignovat. Stovky demonstrantů v Sarajevu se znovu sešly před budovou parlamentu Federace BaH a celostátního předsednictva, kde žádali rezignaci federálního premiéra Nermina Nikšiće a jeho kabinetu. Ministerský předseda odchod z funkce rezolutně odmítl.

Srbsko míří k předčasným volbám

Srbský prezident Tomislav Nikolić vyjádřil podporu novým parlamentním volbám, které zkrátí mandát poslanecké sněmovny o dva roky. Od vyhlášení pluralitního politického systému roku 1990 půjde o desáté volební klání. Vypsání voleb před třemi dny nečekaně podpořil předseda nejsilnější vládnoucí Srbské pokrokové strany (SNS) a vicepremiér Aleksandar Vučić, donedávna stranický kolega a pravá ruka Tomislava Nikoliće.

Poslední volby v roce 2012 těsně vyhrálo seskupení pokrokářů a několika malých stran, když získalo 24,05 % hlasů a 73 křesel v 250členném jednokomorovém parlamentu. Rozložení sil v roztříštěné sněmovně pokrokářům ale neumožnilo sestavit vládu pod jejich vlivem, a tak nakonec souhlasili s nesourodou koalicí se Sjednocenými regiony Srbska (URS) a postmiloševićovskou Socialistickou stranou Srbska (SPS), jejíž ambiciózní předseda Ivica Dačić obsadil post premiéra a ministra vnitra.

V červenci roku 2013 vládní koalici opustily URS, parlamentní většina se tak smrskla na pouhých 117 poslanců, načež v září došlo k razantní personální obměně kabinetu. Nynější snaha vyvolat předčasné volby souvisí zřejmě s přesvědčením, že pokroková strana získá nové voliče, nedávné průzkumy jí přiřkly až 45% voličskou podporu, a zúročí dosud kladně hodnocená protikorupční opatření. Nikolić termín nových voleb oficiálně vypíše ve středu, očekává se, že se uskuteční 16. března.

Arabské investice v Srbsku

Srbsko se v posledních málo letech stává přitažlivou destinací pro investory z celého světa, přičemž vedle tradičního kapitálu ze Evropské unie, Ruska a Číny jsou stále více patrné investice z arabských zemí. Jestliže mezi dvacítkou největších realizovaných investičních projektů za poslední dvě dekády není ani jeden z neevropských zemí, brzy tomu může být jinak:

- srbská vláda se v srpnu 2013 dohodla s leteckou společností Etihad Airways o prodeji 49 % národního leteckého přepravce JAT za 40 milionů amerických dolarů

- srbská vláda tento rok očekává půjčku od Spojených arabských emirátů ve výši 2–3 miliard amerických dolarů na refinancování státního dluhu

- podnikatel ze Spojených arabských emirátů Mohammed bin Alí al-Abbar přislíbil investici do projektu Bělehrad na vodě ve výši 3,1 miliard dolarů

Air Serbia

Srbská vláda jako jediný vlastník národního přepravce JAT 1. srpna 2013 podepsala dohodu o strategickém partnerství s leteckou společností Etihad Airways ze Spojených arabských emirátů. V ní se Srbsko zavázalo JAT přeměnit na Air Serbia; Jugoslovenski Aerotransport, založený 1. dubna 1947, tak po 66 letech více či méně úspěšného fungování nadobro zanikne. Air Serbia následně začátkem roku 2014 od investora získá půjčku ve výši 40 milionu amerických dolarů, které se změní na 49% podíl ve společnosti. Zbývajících 51 % si ponechá původní vlastník. Etihad Airways se rovněž zavázala skomírajícího podniku půjčit na rozvoj dalších 60 milionu dolarů, neboť přepravce má nakumulované dluhy ve výši 200 milionů eur. Předpokládá se, že většina neumořitelných závazků přejde na stát.

Grad na vodi (Bělehrad)

Velikášský stavební projekt nové čtvrti v samém centru Bělehradu patří k jedněm z volebních slibů vládnoucí Srbské pokrokové strany. Plány na přebudování zanedbaného lokality kolem hlavního autobusového a železničního nádraží jsou ale staršího data, a to konkrétně ze 70. let, kdy bylo vybudováno betonové torzo pro nové železniční nádraží (Prokop). Politický slib teprve až nyní přerostl v politický závazek, když předseda pokrokářů a vicepremiér Aleksandar Vučić prohlásil, že o ambiciózní projekt má vážný zájem podnikatel ze Spojených arabských emirátů Mohammed bin Alí al-Abbar. Stávající podklady se zmiňují o dotčené ploše 88 hektarů, na které vyroste 1,5–2,5 milionů metrů podlahových ploch kanceláří, obchodů a bytů.

Arabské investice se nevyhýbají ani ostatním zemím bývalé Jugoslávie. Katarská mediální společnost al-Jazeera od roku 2010 investovala do své televizní pobočky v Sarajevu nejméně 20 milionů dolarů. Kuvajt poskytl půjčku na výstavbu dálnice v Bosně a Hercegovině (koridor VC/E73) a zájem o investiční projekty má rovněž v Srbsku. Kuvajtský investor nedaleko Sarajeva začal budovat obytný areál v hodnotě asi 200 milionů eur a saúdskoarabská společnost al-Shiddi v bosenskohercegovské metropoli obnovila hotel Bristol za 42 milionů dolarů a dalších 58 milionů eur do dubna 2014 prostaví v komplexu Sarajevo City Center. Bělehrad kromě jiného v březnu 2013 podepsal dohodu o společných investicích do srbského zemědělství s podnikem al-Dahra ze Spojených arabských emirátů v objemu 400 milionů dolarů, tento obchodní záměr ale není ani zdaleka jistý.

Otevřena nová budova Gazi Husrev-begovy knihovny

V Sarajevu byla slavnostně otevřena nová budova Gazi Husrev-begovy knihovny, nejstarší knižnice v Bosně a Hercegovině. Stavba, která byla započata roku 2003 a jejíž náklady se odhadují na 8,8 milionů amerických dolarů, byla plně financována katarskou vládou. Gazi Husrev-begova knihovna byla založena roku 1537 společně s medresou, střední muslimskou školou, bosenským náměstkem a vojevůdcem osmanského sultána Husrevem (1480–1541). V knižním fondu se kromě jiného nachází 10 000 rukopisů v arabštině, perštině, turečtině a bosenštině v arabském písmu, díky nimž Gazi Husrev-begova bibliotéka patří mezi nejvýznamnější sběratele islámských manuskriptů v Evropě.

Hledání vraha Slavka Ćuruviji

Srbský premiér a zároveň ministr vnitra Ivica Dačić na tiskové konferenci zveřejnil další informace o smrti novináře Slavka Ćuruviji. Ten byl úkladně zavražděn na pravoslavné Velikonoce 11. dubna roku 1999 před svým bělehradským bytem v době, kdy NATO bombardovalo Srbsko. Dosud se vědělo pouze to, že zločin provedli dva ozbrojení muži v černých kuklách, z nichž jeden pistolí omráčil Ćuruvijovu manželku a druhý mu do zad a hlavy vypálil několik ran.

Dačić uvedl, že vraždu přímo nařídil Radomir Marković, tehdejší šéf oddělení Státní bezpečnosti Srbska, zorganizoval ji Milan Radonjić, tehdejší velitel bělehradského velitelství SB, dále se na ni podílel Ratko Romić, operační důstojník druhého oddělení bělehradského velitelství, a v roli exekutora Miroslav Kurak Miki, někdejší příslušník speciální bezpečnostní služby SB. Zveřejněné informace do značné míry potvrzují spekulace, které se objevily při soudním projednávání vraždy v roce 2007. Za údajného strůjce politického atentátu byla tehdy označena manželka prezidenta Slobodana Miloševiće Mirjana Markovićová.

K paradoxům srbské politické scény posledních desetiletí patří fakt, že nové informace o zločinu přináší Ivica Dačić, předseda a dlouholetý člen Socialistické strany Srbska, kterou založil a svého času vedl právě Slobodan Milošević.

Dosud neobjasněná smrt Slavka Ćuruviji je jedním z mnoha politických atentátů, kterých se miloševićovský režim dopustil na svých otevřených kriticích. Bezpečnostní složky se dvakrát pokusily zabít opozičního předáka Vuka Draškoviće (3. října 1999 a znovu 15. června 2000), který vždy jen o vlásek unikl smrti. Tragickému osudu však neunikl politik Ivan Stambolić, kterého nechal zavraždit 25. srpna roku 2000 zřejmě sám Milošević.