Arabské městečko u Sarajeva

Zastupitelé městečka Hadžići u Sarajeva jednohlasně schválili investiční projekt Sarajevo Resort  na lokalitě Osenik-Tarčin, kde společnost Bosnia for Investment and Development d.o.o. postaví rozsáhlý bytový komplex. Na ploše 160 000 metrů čtverečních má vyrůst 160 objektů až pro 1125 lidí. Výše investice dosáhne zhruba 200 milionů eur a zajistí ji investoři z Kuvajtu. Areál nabídne byty a domy k prodeji a pronájmu, a to především movitým zájemcům ze zemí Perského zálivu, kteří v parných letních měsících vyhledávají útočiště v klimaticky příznivějších oblastech. Bosna a Hercegovina v posledních letech zaznamenává rostoucí příliv turistů z arabských zemí, které láká jednak místní islámské památky, jednak kulturně blízké prostředí.

Ocenění pro Faruka Šehiće

Letošním držitelem literární ceny Meši Selimoviće je bosenskohercegovský spisovatel Faruk Šehić za román Knjiga o Uni (Kniha o Uně). Šehić se narodil roku 1970 v západobosenském Bihaći. Za nedávné války bojoval v řadách Armády BiH a poté se zaměstnal jako novinář. Jeho tvorba, ač je svým rozsahem mimořádné skromná, si získala vřelé sympatie domácího publika i kritiky. Šehić dosud publikoval sbírku poezie Hit depo (2003), krátké povídky Pod pritiskom (2004, Pod tlakem) a výše zmíněný lyrický román  Knjiga o Uni (2011).

Cena Meši Selimoviće, poprvé udělená roku 2002, je součástí Mezinárodního literárního setkání Cum grano salis v severobosenském městě Tuzla. Co do charakteru se jedná o unikátní ocenění, která se zaměřuje na celý srbochorvatský prostor, resp. na jazyky vzniklé po rozpadu jednotného srbochorvatského prostoru. Výběr děl v každé zemi (Bosně a Hercegovině, Černé Hoře, Chorvatsku a Srbsku) provádí jeden z vybraných spisovatelů nebo kritiků, z takto postupujících knih následně pětičlenná komise vybírá pět nejhodnotnějších a posléze i vítěze, který vedle hmotné ceny dostává i finanční odměnu ve výši 3500 eur. V minulosti cenu obdrželi renomovaní autoři jako např. Irfan Horozović, Miljenko Jergović a Mirko Kovač.

V Prijedoru pohřbeno 49 Bosňáků

Na stadionu Vedro polje v západobosenském okresu Prijedor se dnes uskutečnila náboženská ceremonie u příležitosti uložení ostatků 49 bosňáckých civilistů, kteří byli zabiti na začátku války v roce 1992. Mnohé oběti ozbrojeného konfliktu se donedávna nacházely v masových hrobech po celém okrese. Tělesné ostatky byly následně převezeny na osm místních hřbitovů.

V okresu Prijedor před válkou žilo více než 112 000 obyvatel, z toho 44 % Bosňáků, 42 % Srbů a 6 % Chorvatů. V roce 1992 celou oblast obsadila policie a armáda Republiky Srbské a etnicky ji vyčistila. Během brutálních akcí docházelo k masovému vraždění civilistů, ničení kulturních památek a nemovitého majetku. Na mnoha lokalitách vznikly koncentrační tábory (např. Omarska, Keraterm, Trnopolje). Dodnes se pohřešuje na 1200 prijedorských Bosňáků a Chorvatů. V současné době v okresu žije asi 100 000 lidí, z toho 75 % Srbů, zbytek tvoří bosňáčtí a chorvatští navrátilci.

Vládu v Srbsku sestaví pokrokáři, socialisté a regionalisté

Zástupci tří srbských stran, Srbské pokrokové strany (SNS), Socialistické strany Srbska (SPS) a Sjednocených regionů Srbska (URS), 10. července podepsali dohodu o sestavení nové vlády. Ta vznikne pravděpodobně do 23. července a bude mít 15 ministerstev, z nichž 8 obsadí SNP, 5 koalice kolem SPS a 2 URS. Parlamentní většina se bude opírat o podporu 133 poslanců z celkových 250.

Premiérem se s největší pravděpodobností stane Ivica Dačić, předseda Socialistické strany Srbska, která v květnových volbách skončila se ziskem 14,5 % na třetím místě. Dačić, donedávna ministr vnitra a vicepremiér, se nedohodl na pokračování koalice s Demokratickou stranou bývalého prezidenta Borise Tadiće a dal přednost spolupráci s dosud opoziční SNP. Nejsilnější parlamentní hnutí, pokrokáři, přitom nemá přímou vládní zkušenost, a tak ambicióznímu Dačićovi přenechalo roli premiéra.

Nová vláda Srbsko nasměruje více doprava, což se okamžitě projevilo v přístupu k Vojvodině. Tato autonomní oblast přišla o zvláštní status za vlády Sloboda Miloševiće roku 1990, jehož politiku do značné míry stále hájí Socialistická strana Srbska. Po dvaceti letech bylo Vojvodině samosprávné postavení navráceno, ale oproti minulosti ve značně okleštěné míře. Již den po dohodě o nové vládě ústavní soud Srbska, zřejmě na politickou objednávku, samosprávu Vojvodiny dále omezil. Autonomní oblast přišla o možnost zastoupení v Bruselu, dále nesmí otevírat regionální kanceláře v zahraničí a Novi Sad už není hlavním městem provincie, ale pouze administrativním centrem. Evidentní atak na samosprávu Vojvodiny má zřejmě příčinu v personálním obsazení místních orgánů, kterým dominuje Demokratická strana.

Od nové vlády není možné očekávat zázračné oživení skomírající ekonomiky. I navzdory slibům na velké investiční záměry nedojde, Srbsko je přespříliš zadlužené a investiční klima v jihovýchodní Evropě není zrovna ideální. Další propad životní úrovně a zvyšování nespokojenosti s vládnoucí garniturou bude nový kabinet kompenzovat v jiných oblastech, pravděpodobně v zahraniční politice – a to ve vztahu ke Kosovu a Bosně a Hercegovině – a utužováním kontroly nad státem.

Srebrenica: rána stále živá

Silnice do východobosenského městečka Srebrenica jsou zaplněné autobusy a osobními automobily. Stejně jako každý rok se na předměstí Potočari organizuje hromadný pohřeb Bosňáků, kteří byli krátce po obsazení města a stejnojmenné enklávy v červenci roku 1995 povražděni armádou a policií Republiky Srbské.

Srebrenica je bolavým místem bosňácké národní paměti. I sedmnáct let poté je vzpomínka na traumatické události posledního roku bosenské války stále živá. Nejen že všechny oběti nebyly nalezeny a identifikovány, přímé dopady krvavého července jsou stále patrné na každém kroku. Srebrenica symbolizuje etnické čistky, mezietnickou nenávist a brutalitu, kterých se vojensky silnější Srbové dopustili na početnějších, ale materiálně slabších Bosňácích. Čísla hovoří jasnou řečí, z 97 200 přímých obětí války bylo 66 % Bosňáků, mezi vojáky 54 % a civilisty 83 %. Je nezbytné připomenout, že krátce před vypuknutím konfliktu bosňácké obyvatelstvo tvořilo 44 % veškeré bosenskohercegovské populace a bylo rozprostřeno na celém státním území. Válka měla obzvláště tragický průběh v prvním roce, kdy došlo k největší masové vlně vyhánění, vyvražďování, ničení kulturních památek, loupení a znásilňování. Nucená migrace se dotkla zhruba každého druhého Bosňáka z celkového počtu 1 900 000 lidí. Na 70 % bosenskohercegovského území, které ovládala armáda a policie Republiky Srbské, zůstalo jen několik málo tisíc Bosňáků, veškeré stavby spojené s islámem byly zničeny (mj. stovky mešit). Na troskách mnohých z nich byly stavěny pravoslavné kostely nebo jiné stavby. Pro válku bylo symptomatické také zřizování koncentračních táborů, kterými prošly desetitisíce Bosňáků (mezi nimi i významné osobnosti z oblasti politiky a kultury), a systematické znásilňování bosňáckých žen.

Význam genocidy ve Srebrenici je nutné hodnotit v kontextu válečného běsnění. Již po několika měsících konfliktu bylo bosňácké obyvatelstvo zahnáno do několika izolovaných enkláv, které tvořily širší zázemí několika větších měst (Sarajevo, Tuzla, Zenica, Bihać, Srebrenica, Goražde, Konjic). To nakonec vedlo OSN k vyhlášení bezpečných zón, které měly s pomocí mezinárodních kontingentů ochránit civilní obyvatelstvo. Ne zcela neoprávněný strach z biologického zničení národa Bosňáky vedl k houževnatému odporu, který nebyl pokaždé úspěšný. Města a okresy s bosňáckou většinou padaly jedny za druhým (mj. Brčko, Zvornik, Bratunac, Višegrad, Foča, Brčko, Prijedor a Doboj). Naopak celkem efektivní byla obrana obleženého Sarajeva, Bihaće a Goražde.

Památník v Potočarech vznikl roku 2003 s nemalou pomocí amerického prezidenta Billa Clintona a tehdejšího vysokého představitele Wolfganga Petritsche. Od té doby v něm bylo pohřbeno 5 137 obětí války. Ostatky jsou tradičně převáženy v kamionech ze středobosenského městečka Visoko, nato projíždějí ulicemi Sarajeva, které toho dne lemují tisíce lidí, mnozí původem z východní Bosny, a následně se vydávají na cestu do Potočarů, kde jsou uloženy v bývalém sídle nizozemské jednotky OSN – továrně na akumulátory.

Letos bude v Potočarech pohřbeno dalších 520 osob, přičemž u některých u nich se podařilo najít jen několik kostí. Orgány Republiky Srbské, vědomy si své odpovědnosti, na konci války nebo krátce po ní ostatky z primárních masových hrobů přemisťovaly, někdy dokonce vícekrát. Ještě před zahájením oficiálního programu do města dorazí asi 7000 účastníků Pochodu míru, kteří během třídenního marše ujdou 110kilometrovou trasu, kudy se v opačném směru muži a chlapci ze Srebrenice v červenci 1995 pokusili o útěk na území pod kontrolou bosenskohercegovské armády.

Srebrenica je dnes vybydlený okres. Z původních 37 000 počet obyvatel poklesl na sotva 10 000, procento Bosňáků opadlo ze 75 % na 30 %. Díky výjimce z volebního zákona mohli v posledních letech ve volbách hlasovat všichni obyvatelé okresu podle soupisu z roku 1991, i když ve Srebrenici trvale nežijí. Na hlasování v říjnu tohoto roku se výjimka již vztahovat nebude, a tak je pravděpodobné, že se předsedou okresu nově stane srbský kandidát. Obě etnické komunity žijí více méně paralelně vedle sebe, jediné, co je spojuje, je chudoba a nezaměstnanost.

Poslední červnová neděle ve znamení náboženských poutí

Muslimští Bosňáci vykonali již 502. pochod zvaný Ajvatovica. Dvoudenní akce započala v sobotu slavnostním defilé jezdců na koních ze středobosenského města Donji Vakuf do sedm kilometrů vzdálené obce Prusac. V neděli se koňský průvod s četným doprovodem vydal z Prusce k nedaleké Ajvaz-dedově skále. Podle pověsti vzdělanec Ajvaz-dedo přišel do Bosny šířit islám za vlády osmanského sultána Mehmeda II. v 15. století. Pro Prusac neboli Akhisar v místních kopcích nalezl vhodný zdroj pitné vody, ale v cestě do města mu bránila vysoká skála. Ajvaz-dedo proto u skály vykonal čtyřicet časně ranních muslimských modliteb, než se mu zdál sen, jak se rohy srazí dva berani. Když se probudil, ve skále se objevila puklina, kterou mohl projít i člověk. Na památku tohoto bohulibého činu pak muslimové zdejšího kraje chodili vzdát čest Ajvaz-dedově památce společnou modlitbou. Postupem času se z Ajvatovice stala náboženská i národní manifestace Bosňáků v celé Bosně a Hercegovině. V letech komunistické vlády (1946-1990) byl pochod zakázán, ale v poslední době zažívá masovou obrodu. Letošního slavnostního vyvrcholení se zúčastnilo na 60 000 lidí, což z Ajvatovice činí největší muslimskou pouť v Evropě.

Padesát kilometrů severně od Prusce se uskutečnila katolická pouť v obci Podmilačje. Jejím cílem byl kostel sv. Jana Křtitele, kde věřící po společné modlitbě hledali útěchu a pomoc u jednoho z nejvýznamnějších křesťanských světců. Tradice návštěvy kostela na den sv. Jana Křtitele pochází snad z 15. století, kdy do Bosny vtrhli Osmané. Od té doby je pouť vykonávána pravidelně, až na časy, kdy byla na politickou objednávku zakázána.  Podle pověsti kostel původně stál na levém břehu řeky Vrbas, ale protože v něm Osmané chovali kozy, kostel sám přes noc přešel na méně přístupný pravý břeh. Po roce 1990 se z pouti stala významná manifestace chorvatské náboženské i národní jednoty v Bosně a Hercegovině, a to zvláště po tříleté okupaci zdejších chorvatských vesnic Armádou Republiky Srbské. Od roku 2003 na místě probíhá výstavba monumentálního kostela, který návštěvníkům nabídne větší pohodlí a důstojnější prostory k rozjímání. Odhaduje se, že Podmilačje v posledních letech navštíví vždy kolem 100 000 věřících.

Tisíce lidí se přišly rozloučit s oběťmi války

U příležitosti dvaceti let od začátku války v Bosně a Hercegovině se uskutečnila celá řada vzpomínkových akcí po celé zemi. Mezi nejsledovanější patřily bezesporu tři hromadné pohřby bosňáckých obětí konfliktu na východě republiky při hranicích se Srbskem. V letech 1992-1995 ve zdejším kraji probíhaly masové etnické čistky ze strany armády a policie Republiky Srbské, které vyústily v nucený odchod většinového bosňáckého obyvatelstva a masové vraždy několika tisíc civilistů.

Dne 12. května se odhadem 7000 Bosňáků zúčastnilo uložení ostatků 34 civilistů na hřbitově Veljaci ve městě Bratunac. Ceremonii přihlíželi četné organizace obětí války, ministr obrany Sadik Ahmetović a představitelky nevládní organizace Ženy v černém ze Srbska. Po tomto pohřbu na nedávno zřízeném hřbitově spočívá celkem 252 těl. O den dříve místní lidé organizovali symbolické kladení 603 růží do nedaleké řeky Driny, které mělo symbolizovat stejný počet bosňáckých civilních obětí války ve zdejším okrese.

Následně 26. května se ve Višegradu uskutečnil hromadný pohřeb 66 identifikovaných Bosňáků, jejichž ostatky byly exhumovány při vypouštění přehrady Perućac na řece Drině roku 2010. Na dně místního jezera byly nalezeny nekompletní ostatky 416 osob, identifikovat se přitom podařilo jen 162 z nich. Věkové rozpětí zabitých se pohybovalo od čtyř do šestaosmdesáti let a nechyběly ani ženy a děti. Pietní akce se zúčastnilo asi 5000 lidí. Téhož dne bylo organizováno házení 3000 růží z mostu Mehmeda-paši Sokoloviće, které mělo symbolizovat bosňácké oběti ve zdejším okrese, z nichž mnohé byly zavražděny na tomto mostě a následně vhozeny do řeky.

Nakonec 2. června došlo k uložení těl 32 bosňáckých obětí z východobosenského okresu Zvornik. Smutečního obřadu v obci Gornja Kalesija se zúčastnilo na 3000 lidí. Na zdejším hřbitově to byl již v pořadí čtrnáctý hromadný pohřeb, který zvýšil počet zdejších náhrobků na 685.