pátek 23. srpna 2013

Přepychový život Josipa Broze, vily a paláce

Josip Broz Tito (1892–1980) byl doma i ve světě známý tím, že rád holduje luxusu. Jeho záliba v přepychu se ovšem vyznačovala dobrým vkusem a přijatelnou měrou. Na rozdíl od mnoha autoritářů, s nimiž se přátelil, státní majetek si nepřivlastňoval, ale jen dlouhodobě propůjčoval. Svým potomkům neodkázal žádné bohatství ani výsady, které sám jako hlava státu po desetiletí užíval. V průběhu dlouhé vlády měl k dispozici mnoho reprezentativních objektů, většina z nich mu ale nikdy nepřirostla k srdci. Ostatně sám inicioval pouze výstavbu areálu na souostroví Brioni a na bělehradské adrese Užička 15, ostatní pro něj nechali upravit či postavit úslužní spolustraníci. Nyní si pojďme prohlédnout jugoslávské rezidence, v nichž Josip Broz strávil alespoň část svého života.


SRBSKO

Užička 15, Dedinje, Bělehrad
Dnes již legendární bělehradské sídlo Josipa Broze. Původní vilu na ploše 10 780 metrů čtverečních si nechal postavit srbský architekt Aleksandar Acović roku 1934, a to na nijak prestižní adrese Rumunská 15. Roku 1941 si komfortní rezidenci vyhlédl šéf německé civilní okupační zprávy Franz Neuhausen. V půli října 1944 objekt zabavili partyzáni a hned 23. října se do něj nastěhoval Josip Broz. Rumunská ulice byla přejmenována na Užickou, a to na počest první komunistické republiky, kterou vytvořili za německé nadvlády. K vile se brzy připojily i parcely Užička 11 a 13. Roku 1948 je rezidence stavebně upravena, následně v 60. letech prochází řadou zásadních proměn, které zcela mění charakter stavby i jejího okolí. V letech 1964–1970 tak vzniká zcela nový objekt, který je podstatně rozlehlejší než Acovićova vila.

Roku 1975 se prezidentský pár fakticky rozchází, Tito odchází do královského paláce Beli dvor, Jovanka zůstává ve vile. Úslužní komunisté nezahálí a pro Tita v roce 1979 staví druhou vilu o ploše asi 4000 metrů čtverečních, luxusní oválné sídlo Mír (Mir), resp. MIR – Maršálovu intimní rezidenci. Do ní se však nikdy nenastěhuje, poslední konec roku svého života tráví v Karađorđevu. První dáma je několik měsíců po Titově smrti donucena prezidentské sídlo opustit a přestěhovat se na Bulevar mira, dnes Bulevar kralja Aleksandra, kde bude žít dalších třiatřicet let v úplné izolaci.



Součástí areálu Užička 15 je také Muzeum 25. května (Muzej 25. maj), které Tito „dostal“ k sedmdesátým narozeninám 25. května 1962. Josip Broz se sice narodil začátkem května, ale budovatelům kultu osobnosti vyhovoval spíše konec měsíce, kdy bylo více teplo. 25. květen se jinak nazýval také dnem mládí. Muzeum má rozlohu 3480 metrů čtverečních. Součástí komplexu je i Staré muzeum (Stari muzej) o ploše 871 metrů čtverečních z let 1963–1964, kde jsou uloženy zahraniční dary pro prezidentský pár. Roku 1975 k němu přibývá i Dům květin (Kuća cveća) neboli zimní zahrada o rozloze 902 metrů čtverečních, v němž je uložený Brozův sarkofág. Během Titovy dlouhé samovlády vzniká rozsáhlá expozice, která čítá na 200 000 předmětů. Všechny zmíněné budovy se nacházejí na pozemku o ploše 11,9 hektaru. Krátce po Titově smrti se areál mění na Památník Josipa Broze Tita (1982–1996) a poté Muzeum dějin Jugoslávie. Obytná část dlouho zůstává prázdná. Roku 1997 se do ní po rekonstrukci stěhuje Slobodan Milošević s rodinou, který komplex rozděluje zdí na veřejnou a soukromou část.




Užička 15 byla silně poškozena při bombardování NATO v dubnu 1999 a od té doby je z ní ruina. Slobodan Milošević se přestěhoval do vedlejší nepoškozené vily Užička 11. Zároveň krátce před začátkem náletů požádal o vilu Užička 32, která mu byla za podivných okolností převedena za 9500 německých marek. Stát se nyní o vilu soudí. Užická ulice a čtvrť Dedinje měly v 90. letech jisté kouzlo i pro novou, nekomunistickou politickou elitu, která si zde kupovala či stavěla mondénní sídla. Například na čísle 23 vznikla rezidence prezidenta republiky, která se stala domovem Borise Tadiće i Tomislava Nikoliće.



Beli dvor, Dedinje, Bělehrad
Královské sídlo rodu Karađorđevićů z let 1934–1937, které v neoklasickém stylu nechal postavit král Aleksandr a po jeho předčasné smrti regent Pavel. Jeho prvními obyvateli byli kníže Pavel s rodinou. Roku 1944 areál obsadili partyzáni, nějaký čas v něm pobýval Josip Broz se svojí drahou milenkou Davorjankou Paunovićovou. Ta ovšem roku 1946 zemřela na tuberkulózu, a tak ji nechal pohřbít v nedaleké zahradě, aby mu byla stále na blízku. Palác byl využíván převážně k ubytování a audiencím významných zahraničních hostů. V této tradici pokračoval i Slobodan Milošević. Součástí areálu o 135 hektarech je také menší palác Kraljevski dvor, postavený na popud krále Aleksandra v letech 1924–1929 v srbobyzantském stylu. Roku 2001 se celý komplex vrátil rodině Karađorđevićů, která jej za výjimečných okolností otevírá i veřejnosti.


Vila Oplenac, Topola
Královský letohrádek začal budovat Petr Karađorđević roku 1914, ale kvůli světové válce byl dokončen až za Alexandra o devět let později. Objekt se nachází v rozsáhlém komplexu, který sloužil jako Památník rodu Karađorđevićů. Po druhé válce areál zabavili komunisté. V letech 1946–1953 ve vile často pobýval Josip Broz, než přesídlil na souostroví Brioni. Z té doby pochází i vojenský bunkr, který si zde nechal postavit. Vilu v letech 1992–2000 obýval druhý syn krále Petra, princ Tomislav, který se vrátil z emigrace. Komplex spravuje soukromá nadace a je přístupný veřejnosti.


BOSNA A HERCEGOVINA

V okolí středobosenského Bugojna vznikly dvě lovecké „chaty“ pro Josipa Broze. První z nich, vybudovaná roku 1968, se nachází přímo u města na zalesněném vršku Gorica (první fotografie), druhá v nedalekých horách v lokalitě Koprivnica (druhá fotografie).



Obě rezidence těžce zasáhla bosenskohercegovská válka, a tak se do dnešních dnů dochovala jen betonová torza kdysi reprezentativních budov. Klidná poloha Gorice v nynější době láká k vycházkám již jen bugojanské narkomany.


ČERNÁ HORA

Vila Galeb, Igalo
Přímořská rezidence pro Josipa Broze byla postavena za pouhých šest měsíců roku 1976. Prezident měl k dispozici konformní zázemí o rozloze 5500 metrů čtverečních a 7hektarovou zahradu. Podle oficiálních údajů ji navštívil pouze čtyřikrát, poprvé hned roku 1977 a naposledy krátce před cestou na léčení do Lublaně. Není bez zajímavosti, že když Černou Horu 10. 4. 1979 postihlo katastrofální zemětřesení, Tito zrovna pobýval ve vile Galeb. Roku 1985 svazová vláda budovu bezúplatně převedla na místní rehabilitační centrum Simo Milošević. Od poloviny 90. let je pronajímána, ale vcelku bezúspěšně. V brzké době se čeká její prodej.


CHORVATSKO

Vila Izvor neboli Vila 99, Národní park Plitvická jezera
Prostornou rezidenci pro Josipa Broze v letech 1948–1953 postavili váleční vězni. Nachází se v hlubokém lese na kopci severozápadně od jezerní soustavy (u obce Plitvice Selo). Základy k ní položilo 99 dělníků, a proto se nejprve nazývala Vila 99. Budovu o rozloze 6500 metrů čtverečních využívali hlavně komunističtí předáci, mj. sem jezdili lovit divokou zvěř. Podle dostupných údajů tajné útočiště prezident navštívil pouze pětkrát. Z hlavního objektu vede 80metrový tunel pro případ ohrožení. Od roku 1988 se areál využíval i k turistickým účelům. Během chorvatské války za nezávislost byl značně poškozen a kvůli nezájmu úřadů rychle chátrá.



Predsjednički dvori neboli Vila Zagorje, Pantovčak, Záhřeb
Štědře pojatá vila Zagorje byla postavena v letech 1962–1964 moderními architekty Vjenceslavem Richterem a Kazimirem Ostrogovićem přímo pro prezidenta Tita. V interiéru i exteriéru je vystaveno mnoho soudobých uměleckých děl. Nachází se na záhřebském kopci Pantovčak, odkud je úchvatný výhled do krajiny. Její plocha se odhaduje na 3700 metrů čtverečních. Vila je obklopena rozsáhlým 10hektarovým parkem. Po vyhlášení chorvatské nezávislosti se areál přejmenoval a brzy se z něj stalo oficiální sídlo prezidenta republiky.



Dvorac Tikveš, Bilje
První lovecký zámeček zde byl postaven koncem 19. století. Dnešní podobu získal až ve 30. letech, kdy jej nechal přestavět královský rod Karađorđevićů. Roku 1925 byl na zámku držen psychicky labilní princ Đorđe, nejstarší syn krále Petra. V polovině století k němu přibylo několik technických budov. Po druhé světové válce zámek sloužil k soukromým účelům Josipa Broze. Po dokončení areálu v Karađorđevu jeho návštěvy nebyly již tak časté.


Brioni
Josip Broz si chorvatské souostroví Brioni vyhlédl při první návštěvě roku 1947. Skládá se z 2 ostrovů a 12 ostrůvků o celkové ploše 33,9 kilometrů čtverečních. Osídleno bylo již v antice, ale kvůli bažinám a šíření malárie bylo nakonec opuštěno. Teprve až na přelomu 19. a 20. století se na něj vracejí první lidé. Roku 1893 Brioni koupil Paul Kupelwieser (1843–1919), ředitel Vítkovických železáren, který zde vymítil malárii a pustil se do nových stavebních projektů.


Souostroví bylo za komunistického režimu veřejně nepřístupné, dovolenou na něm trávili jen pozvaní funkcionáři. Na ostrově Veliki Brion se mimo jiné nachází vila Jadranka, postavená roku 1926 a rekonstruovaná 1948, která byla Titovou oficiální rezidencí v letech 1948–1953. Hlava státu poté přesídlila do komfortnějšího objektu Bijela vila. Pro důležité hosty vystavěl hotel Brionka. Nejraději ale pobýval na miniaturním ostrově Vanga (Krasnica), kde si od roku 1952 nechal stavět klidné útočiště. Na Vangu měli přístup jen vybraní prominenti. Po narůstajících neshodách v prezidentském páru Tito vybudoval skromný příbytek pro panovačnou Jovanku Brozovou na ostrůvku Galija.


Souostroví Brioni bylo vedle Bělehradu nejčastějším místem pobytu Josipa Broze. Trávil zde až šest měsíců v roce. V rozsáhlém areálu přijímal zahraniční delegace, svolával schůze ústředního výboru, opečovával živé zahraniční dary. Na Velikém Brionu tak k vilám a golfovému hřišti z počátku 20. století přidal hotely, safari park a vojenský újezd. Souostroví bylo roku 1983 prohlášeno za národní park. Brioni jsou dnes přístupné veřejnosti, většina objektů je ale nedostupná, mnohé z nich jsou využívány novou chorvatskou elitou. Údajně sám Franjo Tuđman souostroví roku 1994 přejmenoval na Brijuni, aby tím naznačil distanci od starého režimu.




Borovka 1, Kupari
Vznikla jako součást 34hektarového elitního armádního přímořského letoviska Kupari. Prezidentská část areálu ze 60. let se rozkládá na 5hektarovém pozemku, na kterém se nacházejí vily Borovka 1, Borovka 2 a hotel Galeb. Titova vila nabízí komfortních 1150 metrů čtverečních ploch. První dáma měla k dispozici menší objekt se zhruba 850 metry, ten ale nebyl nikdy dokončen. Pod budovami je 800 metrů dlouhý tunel se dvěma desítkami místnostmi pro případ neočekávaného útoku. Během chorvatské války za nezávislost většina komplexu Kupari byla vykradena a poškozena. V Borovce 1 sice několikrát přespal chorvatský prezident Stjepan Mesić, dnes tam ale není k dispozici ani pitná voda. Areál je prázdný a pustne. Veřejnost k němu nemá přístup.




Vila Lapad, Dubrovník
Přímořská rezidence bohaté dubrovnické rodiny Banac byla vystavěna roku 1936. Během války nebo krátce po ní ve vile přenocoval Josip Broz, a tak ji komunisté pro nového vůdce země postátnili. Proslýchá se, že ji neměl nijak zvlášť v oblibě. O to častěji v ní pobývali jeho následníci, prezidenti nezávislého Chorvatska. Roku 2012 byla vrácena původním majitelům a 115 předmětů z Titovy éry putovalo do dražby.



MAKEDONIE

Vila Biljana, komplex Gorica, Ochrid
Podrobnější informace o vile a celém areálu nejsou dostupné.


SLOVINSKO

Brdo pri Kranju
Aristokratické sídlo Josip Broz využíval jako reprezentační slovinskou rezidenci od konce druhé světové války. Nezřídka zde přijímal i zahraniční hosty. Prostý renezanční zámek byl vybudován na začátku 16. století. Od roku 1935 byl ve vlastnictví jugoslávského regenta, prince Pavla Karađorđeviće. Od vyhlášení slovinské nezávislosti je využíván k reprezentačním účelům slovinské vlády.


Vila Bled, Bledské jezero
Před druhou světovou válkou byla rezidencí královského rodu Karađorđevićů. Po válce ji vzalo do péče místní komunistické vedení a přestavělo ji podle plánu architekta Josipa Plečnika. Při svých návštěvách Slovinska ji často využíval i sám Josip Broz. Od roku 1984 je z ní luxusní hotel na břehu Bledského jezera.


VOJVODINA

Vojna ustanova Karađorđevo, Bačka Palanka
Jeho historie sahá do roku 1885, kdy zde podunajská monarchie zakládá hřebčín (ergelu), a to na úctyhodné ploše 1000 hektarů. Teprve až roku 1901 jsou zde postaveny první obytné budovy. Roku 1924 výnosem krále Aleksandra Karađorđeviće vzniká Státní lovecký a lesní statek Karađorđevo, který přežívá i druhou světovou válku. V letech 1957–1959 na bažinatém území probíhá výstavba reprezentativního komplexu o ploše 436 hektarů, kopána jsou i umělá jezera, načež roku 1973 areál přechází pod správu armády. V době čilého stavebního ruchu vzniká i lovecká vila pro prezidenta Josipa Broze, který zde mile rád pobýval. V Karađorđevu Tito trávil i poslední chvíle před odjezdem na léčení do Lublaně, kde po těžké nemoci zemřel. Vojenský statek od začátku 90. let upadá. Roku 2013 Karađorđevo získala do třicetiletého nájmu společnost al-Dahre ze Spojených arabských emirátů.


Vila Ravne, obec Sviloš, Národní park Fruška Gora, Vojvodina
Rezidenci v hustých lesích nechal vybudovat koncem 19. století italský šlechtic Arturo Odescalchi. Poté ji vlastnil uherský šlechtic Rudolf Kotek. Po druhé světové válce byla zkonfiskována. Vilu po politickém pádu roku 1966 využíval k loveckým kratochvílím Aleksandar Ranković „Leko“, svého času druhý muž Jugoslávie, a tak se často označovala jako Lekova vila. Po ústavních změnách roku 1974, kdy byla pevně ustaveno autonomní postavení Vojvodiny, místní politici chtěli vilu z vděčnosti nabídnout prezidentskému páru. Objekt v letech 1974–1975 prošel nákladnou rekonstrukcí, Tito v ní však pobyl jen krátce po jejím otevření. Při leteckých náletech NATO roku 1999 byla mírně poškozena, načež ji místní obyvatelé začali hromadně vykrádat.


V seznamu budov chybí lovecká chata na Dubašnici a vila na Zlatiboru. První objekt nebyl zmíněn proto, že byl dokončen až po Titově smrti (1979–1983) a spíše než Brozovi patřil Slobodanu Miloševićovi. Druhý, mimořádně skromný objekt nebyl hoden označení prezidentského sídla.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.