Plavi voz
Speciální modrý vlak pro Josipa Broze byl užíván v letech 1946–1980. Poprvé vyjel na dráhu v prosinci 1946 a naposledy 5. května 1980, kdy převezl rakev s Titovými ostatky z Lublaně do Bělehradu.
Odhaduje se, že Josip Broz s vlakem najel 600 tisíc kilometrů. Souprava se skládala ze šesti vagónů; jídelního vozu, salónního vozu, kuchyňského vozu, dvou spacích vozů a přepravního vozu pro 4 automobily. Celková kapacita vlaku byla 92 míst, resp. 90 spacích lůžek. Na palubě se za desetiletí provozu vystřídalo mnoho světových politiků a hvězd šoubyznysu.
Modrý vlak byl vrácen na koleje roku 2007, od roku 2009 jezdí na lince Bělehrad-Bar. Nynější souprava byla postavena roku 1959, následně roku 1972 prošla významnou rekonstrukcí. Při výzdobě interiéru bylo nezřídka použito dřevo, mj. i drahocenný mahagon. V nejstarších časech byla používána parní lokomotiva, od poloviny 50. let pouze dieselový pohon.
Brod Galeb
Původně italské plavidlo společnosti Regia Azienda Monopoli Banane (RAMB) bylo postaveno v letech 1937–1938 v janovských loděnicích. Nejprve neslo jméno RAMB II, po italské kapitulaci 1943 je zabavili Němci, kteří je překřtili na Kiebitz. To už se z obchodní lodi přeměnilo na minonosku. Kiebitz se podílel na zaminování severního Jadranu. Roku 1944 byl potopen při spojeneckém bombardování Rijeky. Roku 1947 byl vyzvednut ze dna, odtažen do Puly a zde přestavěn na výcvikovou armádní loď Galeb neboli Racek.
Plavidlo si poté vyhlédlo jugoslávské námořnictvo pro námořní cesty Josipa Broze a jeho doprovodu. V roce 1953 se s ním vydal na první zahraniční návštěvu od roztržky se Stalinem, a to do Spojeného království. Galeb prezident využil k 14 zahraničním cestám, při nichž navštívil 3 kontinenty, 18 zemí a 29 přístavů. Na palubě hostil mnohé osobnosti, mezi nimi politiky a umělce světového významu. Podle odhadů Galeb na těchto výpravách, které dohromady čítaly 549 dnů, najel 157 420 kilometrů. Na lodi se nacházela speciálně zařízená kajuta pro Josipa Broze a další pro první dámu Jovanku.
Na začátku chorvatské války za nezávislost Jugoslávská lidová armáda Galeb odvezla z domovské Puly do Boky Kotorské v Černé Hoře. Koncem 90. let loď koupil bohatý řecký kupec, který ji nechal odtáhnout na opravy do loděnice v Rijece. Pro nedostatek financí se práce zastavily a Galeb začal velmi rychle chátrat. Město Rijeka roku 2009 loď koupilo na veřejné dražbě za 150 tisíc dolarů. Prvotním cílem bylo vytvořit reprezentativní muzeum, veškeré plány ale prozatím zůstávají pouze na papíře. Technické parametry lodi nejsou nijak závratné, ale vzbuzují respekt; délka 117 m, šířka 15 m, výška 17 m, max. rychlost 17,6 uzlů (33 km za hod) a výtlak 5377 tun.
Automobily
Podle některých zdrojů Josipu Brozovi patřilo na 250 vozidel, z nichž některé získal od jugoslávských vysídlenců, jiné od zahraničních politiků a domácích firem. Ve skutečnosti většinu automobilů vlastnila Jugoslávská lidová armáda, parlament, vláda a kancelář prezidenta, Tito je měl pouze zapůjčené pro reprezentační účely. V tomto rozsáhlém vozovém parku se nacházelo mnoho světových unikátů a komfortních limuzín, jejichž pořizovací cena ještě dnes vyvolává údiv. Převážná část flotily se zachovala, automobily se ale nacházejí v několika postjugoslávských republikách. Nyní si pojďme představit nejčastěji využívaná vozidla. Stojí za připomenutí, že Josip Broz do roztržky se Stalinem využíval hlavně automobily zkonfiskované během války a krátce po ní, od roku 1948 z ideologických důvodů převážně stroje americké (např. firem Packard, Cadillac a Lincoln) a evropské (Rolls-Royce a Mercedes). Vzácnou výjimkou jsou dva opancéřované sovětské stroje ZIS 115 z roku 1954, speciálně vyvinuté pro Stalina, které mu osobně věnoval Nikita Chruščov.
Některé automobily jsou vystaveny v Muzeu dějin Jugoslávie v Bělehradě (http://mij.rs/) a v Technickém muzeu v Lublani (www.tms.si 15 vozidel, mj. Mercedes 540K, 1939, Packard, 1937, dva vozy ZIS, 1954, Horch 951A, Rolls Royce, 1952).
Cadillac Eldorado
Luxusní americké dvoudvéřové vozidlo se vyrábělo v letech 1953–2002. Titův Cadillac, který mu koupili kanadští vysídlenci, pochází z roku 1954. Dálka vozu je 5610 mm, šířka 2030 mm, objem motoru 5,3 l a výkon 240 hp. Ve své době stál neuvěřitelných 7750 dolarů. Od samého začátku byl využíván hlavně na souostroví Brioni, kde se nachází i dnes. Nedávno prošel renovací. Návštěvníci ostrova Veliki Brijun si jej mohou pronajmout. Od stejné firmy Tito užíval ještě Cadillac Series 62 z roku 1946 a Cadillac De Ville z roku 1976.
Pátá řada luxusního automobilu se vyráběla v letech 1959–1968. Čtyřdvéřový sedan černé barvy je dlouhý 6045 mm, široký 2007 mm, objem motoru 6,23 l.
Velmi populární řadu limuzín německé výroby z 60. a 70. let pořídily různé jugoslávské instituce k reprezentačním účelům, a to hlavně pro potřeby Josipa Broze. Do Jugoslávie bylo dovezeno zhruba 20 těchto strojů, a to ve čtyřdvéřovém (Pullman) a šestidvéřovém provedení a verzi se sklápěcí střechou landaulet. Vše v černé barvě. Dodnes 13 těchto vozů slouží pro potřeby vlády Srbska, několik kusů se nachází ve Slovinsku, Chorvatsku a Makedonii. Verze Pullman byla dlouhá 6240 mm, široká 1950 mm, max. rychlost 200 km/h, objem motoru 6,3 l a výkon 250 hp. Jeho cena v polovině 60. let se pohybovalo kolem 24 tisíc dolarů.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.